Geotic – Abysma

autor
0 , Odkaz 0

Řekněme si to narovinu. Will Wiesenfeld (známější jako Baths) nedělá nic zásadního či bůhví jak zajímavého. V podstatě se drží stejných směrnic jako třeba Tycho, který taky pořád vaří z těch samých zvukových ingrediencí a nejde dál než je potřeba. Wiesenfeld to ale vyhrává jinde a i přes tyto nedostatky je Abysma megapříjemné album, jehož melancholická atmosféra vám zpříjemní nejeden zkurveny den v práci.

Rolling Blackouts Coastal Fever – The French Press EP

autor
0 Odkaz 1

Tihle Australani by zasloužili nominaci na cenu o nejmíň zapamatovatelný název kapely a přitom zapamatovat si rozhodně zaslouží, protože jejich nové EP The French Press je naprosto úžasné! Je plné energie a kytarové nostalgie, která nemá občas daleko k revivalu (např nepřeslechnutelní The Go-Betweens v závěrečné Fountain of Good Fortune). Připravte se na to, že to budete protáčet do zblbnutí.

Rose Elinor Dougall – Stellular

autor
0 , Odkaz 0

Stejně jako její bývalá kolegyně z The Pipettes, i Rose natočila kurevsky silné album. To se sice ubírá popovějším směrem než futuristický opus Gwenno, ale jinak jde o velmi eklektické album. Vemte si jen prvních pár písniček – uvodní Colour of Water má krautrockový nádech, následující Strange Warnings neodepře inspiraci The Smiths, Stelullar je zas plná blyštivých synťáků, Closer je vyloženě roztančená… a tak dále. Navíc je to grower, takže s každým poslechem dokážete z prvu nenápadný songwriting ocenit víc a víc.

The xx – I See You

autor
0 Odkaz 2

The xx se poučili z chyb na Coexist a vydali se konečně tím správným směrem – k popu, zvukové pestrosti a větší písničkovosti. Navíc je i dobře, že Jamie tu dostává více prostoru. Jeho sampling oživuje první dva (skvělé) singly a taková Violence Noise zní uplně jak z jeho předloňské desky. Škoda, že se album neobešlo bez unylých cajdáků jako Performance (ano, já vím, že je to dojemný, ale je peklo to doposlouchat) nebo Brave For You, ale vzhledem k tomu, že se mi od The xx líbilo pokaždé maximálně 50% alba, je to velký úspěch.

Clint Mansell – Black Mirror: San Junipero (ost)

autor
0 , , Odkaz 0

Dnešní rok prostě patří skvělým soundtrackům. Po The Neon Demon, Stranger Things nebo Arrival je tu starý dobrý Clint Mansell se svou hudbou k úchvatné osmdesátkové epizodě San Junipero z poslední série dystopického opusu Black Mirror. Soundtrack zní jak noční město a z každý tón je plný samoty a odcizení. Poslouchejte po setmění.

2016 – Alba roku

autor
0 , Odkaz 1

2016 za moc nestál. Tady je dvacet alb bez pořadí.

Anderson .Paak – Malibu
Frank Ocean – Blonde
NAO – For All We Know
KAYTRANADA – 99.9%
Bullion – Loop the Loop
Jessy Lanza – Oh No
Junior Boys – Big Black Coat
CFCF – On Vacation
Kuedo – In Your Sleep
Cat’s Eyes – Treasure House
Chairlift – Moth
Shura – Nothing’s Real
Yumi Zouma – Yoncalla
Paradis – Recto Verso
Roosevelt – Roosevelt
Dark0 – Oceana
Overmono – Aria
Leon Vynehall – Rojus (Designed To Dance)
The Radio Dept. – Running Out Of Love
Cliff Martinez – The Neon Demon (ost)

2016 – Singly roku

autor
0 , Odkaz 1

15 singlů roku bez pořadi. All killer no filler!

Royksopp feat. Susanne Sundfør – Never Ever
Flume feat. kai – Never Be Like You
The xx – On Hold
Glass Animals – Youth
Roosevelt – Fever
Shura – What’s It Gonna Be?
Blood Orange – Augustine
Pet Shop Boys – Pop Kids
Yumi Zouma – Barricade (Matter Of Fact)
Sundays On Clarendon Road – Getting Older
School Of Seven Bells – Ablaze
M83 feat. MAI LAN – Go!
Kyle Dixon & Michael Stein – Stranger Things
Radiohead – Daydreaming
Chromatics – Magazine

Paradis – Recto Verso

autor
0 Odkaz 1

Je zajimavé, že tahle francouzská dvojka vychází částečně z německých věcí jako Superpitcher (viz jejich minimaloidni beaty a oscilátorové hrátky) a to míchá s takovou tou pravou francouzskou šansonovou lehkostí a erotičností, což je alfou a omegou jejich ojedinělého zvuku. Po několika velmi slibných singlech a loňském slabším EP jsou tu konečně s debutovým albem, které se naštěstí přiklání více k popovějšímu zvuku jejich raných singlů. Navíc je strašně příjemné na poslech a krásně se u něj relaxuje.

Kyle Dixon & Michael Stein – Stranger Things (A Netflix Original Series Soundtrack)

autor
0 , Odkaz 0

Kdo by nemiloval seriál plný osmdesátkového fetiše, navíc když má ještě vynikající soundtrack. Za ten můžou Kyle Dixon a Michael Stein, jinak taky členové synťákových nadšenců S U R V I V E, od kterých můžete znát minimálně track Hourglass, jenž zazněl například ve filmu The Guest. Soundtrack ke Stranger Things vychází ve dvou dílech a v obou případech obsahuje 35-40 tracků. Spousta z nich dokáže (i přes velmi minimální aranže) oslnit a nudnějších momentů tu naštěstí moc není. Společně s The Neon Demon nejlepší letošní soundtrack.

Kauf – A Ruin (Man Power Remix)

autor
0 , Odkaz 0

Losangeleský producent Kauf je můj velký oblíbenec. Jeho aktuální singl A Ruin si vzal na starost v Berlíně usazený Geoff Kirkwood, který se skrývá pod jménem Man Power a který už má za sebou řadu úspěšných singlů na labelech jako Hivern Discs nebo ESP Institute. Mimo to vydal vloni i skvělou debutovou desku. Geoffův remix má našláplý kopák, hypnotickou atmosférou s příchutí acidu a během těch devíti minut se nebudete ani chvilku nudit.