Johnny Jewel

Johnny Jewel. Jeden z mých největších vzorů. Týpek, co mi už dvakrát nabídl, že mi na Italians Do It Better vydá vinyl a pak se pokaždé odmlčel jako indián. Miluju ho a nenávidím zároveň. Lost River. Režijní debut Ryana Goslinga, který Jewel v článku na Pitchforku popisuje jako „dark Goonies“. Kdo čeká album plné tepajících arpů ala Themes For An Imaginary Film nebo synťákovou popinu z Drivu, ten bude nejspíš zklamaný, protože tomuto popisu odpovídá opravdu jen pár věcí. Soundtrack je plný temného ambientu, který v sobě nezapře inspiraci Brianem Enem nebo Angelem Badalanmentim. Některé skladby jsou naprosto boží, některé asi fungují líp ve filmu, ale pokud jste fanoušek, je vám to nejspíš jedno. Perfektní noční album.

Hot Chip

Na minulé In Our Heads dosáhli Hot Chip svého vrcholu a já se nebojím říct, že je to pro mě nejvíc zásadní deska za posledních několik let. Why Make Sense? není o dost horší. I tady jsou rozpoznatelné dvě základní formy skladeb. První je klasickou přehlídkou nápadů, kde kapela boří typické postupy, střídá motivy, kombinuje, vrství a často to jsou spíš takové minimixtapy. Ta druhá je víc písničková a je znát, že skladby vznikaly převážně u alexisova piana. Obě formy se skvěle doplňují a i díky tomu působí výsledek tak vyrovnaně. Hot Chip se zkrátka povedlo natočit už druhý majstrštyk za sebou a za to mají mé velké uznání, ať už se vám to líbí nebo ne.

Sufjan Stevens

Pryč jsou jeho elektronické pokusy z The Age Of Adz a nudné desetileté přešlapování. Carrie & Lowell je majstrštyk jak Brno a jasný návrat k jeho nejlepším deskám jako Seven Swans nebo Illions. Teda formou spíš k té první, protože písničky na Carrie & Lowell mají velice decentní aranže a krásnou intimní a nostalgickou atmosféru. A s každým poslechem to roste.

Courtney Barnett

Pokud jste slyšeli její Double EP nebo alespoň psycho-zahradnický hit Avant Gardener, tak víte, že tahle na pohled křehká dívka dokáže pěkně vystrkovat růžky. A pokračuje v tom i na jejím albovém debutu Sometimes I Sit And Think, And Sometimes I Just Sit, který je našláplejší a muzikantsky ještě o něco vyzrálejší než Double EP, nemluvě o textech, které jsou opět samá perla. Tohle je prostě album bez kterého se tohle jaro neobejdete.

Tobias Jesso Jr.

Stačí se podívat na názvy písniček jako How Could You Babe, Without You nebo Can We Still Be Friends a je vymalováno. Goon je klasická rozchodová deska, která zní jako kdyby John Lennon a Adele spolu „kroužili v hlubinách“. Tenhle pán umí psát písničky.

Kate Boy

Není toho severského popu v poslední době už trochu moc? Je, ale to vůbec nevadí, protože většina těch věcí je velmi chytlavá a inteligentní. Stejně jako tahle švédská parta, která teď vydala eponymní EP, poskládané převážně z úspěšných singlů, které vyšly během loňského roku. Staří The Knife meets Niki and the Dove.