The Juan MacLean

Juan Maclean a Nancy Whang jsou na jejich třetím albu In A Dream o dost přístupnější a hlavně chytlavější a už neznějí jako béčková odnož LCD Soundsystem. Nikdy bych nevěřil, že si kapelu, která mě vždycky nudila, jednou zamiluju. Moc hezký mix (space) diska a (old skool) housu.

Electric Youth

Tři roky po filmu Drive a megahitu A Real Hero je tu kanadské synth-popové duo Electric Youth se svým debutem Innerworld, který obsahuje několik slušných hitovek. Na druhou stranu albu trošičku škodí zvuková jednotvárnost a nějaká ta vata, ale většinu věcí si zamilujete. 80s forever!

TCTS

Sam O’Neill se tentokrát přesunul z Greco Roman na MTA Record (což je mimochodem label Chase & Status, ale nelekejte se), na kterém mu vyšlo vynikající EP Games. To obsahuje dvě jasné hitovky s vokálem a dva zajimavé instrumentální kusy, které nejsou rozhodně jen výplní (dívám se na tebe, Joe Goddarde). Pokud milujete současný garage-house revival, budete nadšeni.

Kamp!

Tihle tři Poláci jsou jasným důkazem toho, že to jde a nutno říct, že nevim o nikom u nás, kdo by se jim alespoň trochu vyrovnal. Docela smutný, co? Anyway… na jejich prvním EP pro Cascine, které se jmenuje Baltimore, hrají tentokrát na temnější notu a velice jim to sluší. Titulní track je hitovka jako prase a další dva nejsou o moc horší. Krása.

Lemonade

Minus Tide má vypulírovanější zvuk než dva roky starý předchůdce Diver, jinak se v podstatě žádné změny nekonají. Pořád tu má hlavní slovo reverb, pady a výrazné perkuse. Prostě další povedený soundtrack k válení se na pláži. Škoda jen, že léto je už v prdeli.

Sinoia Caves

Beyond the Black Rainbow je kanadské scifi, které jsem teda neviděl, ale soundtrack stojí docela za to. Ten má na svědomí Jeremy Schmidt aka Sinoia Caves, mimo jiné i člen Jagjaguwar a Black Mountain. Jeremy nám tu svými temnými synťáky vytváří mlhu, která by se dala krájet a není to uplně daleko od toho co dělají lidi jako Steve Moore nebo Johnny Jewel (viz jeho projekt Symmetry). Výborný.