Sdílej na Facebooku

Holky z trenčínských YOUCOCO mají venku nový singl. Kromě radio editu na vás čekají i remixy od The Autumnist, Sporto a Karaoke Tundra.

DOWNLOAD

Sdílej na Facebooku

Free the Robots – Ctrl Alt Delete (30. 3. 2010)
Chris Alfaro zaujal před třemi lety prvním bezejmenným épéčkém, které bylo vtipnou fůzí jazzu a hip hopu a ze kterého byl cítit velký vliv DJe Shadowa, o rok později přichází bezejmenný debut a ten už v mých uších tolik nefunguje. V témže roce to ale Chris dává dohromady s Gaslamp Killerem a výsledkem je skvělé ep s trefným názvem The Killer Robots, na kterém vládne hlavně psychedelie (btw poslechněte si poslední releasy na Stones Throw). Dvojka Ctrl Alt Delete může možná leckomu přijít jako sprostá prvoplánovka, protože Chris na ní jede přesně ten trend, který nastolil Flying Lotus (ano, to slovo na „w“) a s takovým Dorian Concept jej téměř nerozeznáte. Teď by mě zajímalo, co je horší, jestli uhnívat na svém starém a dnes už dost neaktuálním zvuku, jako to dělají třeba Bonobo nebo rjd2, nebo parazitovat na aktuálních trendech.

Gorillaz – Plastic Beach (9. 3. 2010)
Avatar jsem neviděl a z nového alba Gorillaz taky uplně neuchcávám. Jsem divnej? I když… na Plastic Beach je mi ohromně sympatické to, jak – vzhledem ke komerčně úspěšné kapele – je to docela těžko stravitelná a komerčně ne příliš přístupná nahrávka. Nejdřív přijde orchestrální intro, následující track by v podstatě mohlo být taky intro a výborná trojka White Flag se začátkem jak od Cala Tjadera je pro běžné posluchače asi taky docela těžké sousto (pro ty české nejspíš i ta druhá, kde řádí Kano). Je tu cítit obrovský vliv grimu a dubstepu, stejně jako teď všudy přítomný odeur 80s a některé tracky jsou výborné (White Flag, Superfast Jellyfish). Ale jako celek je to prostě trochu nuda.

Jónsi – Go (5. 4. 2010)
Ahoj Kubo, tak už jsem sosnul toho Jónsíka. Určitě se ti to bude líbit, je to moc příjemný popíček. Jsem z toho naměkko. Péťa.

Go Do (video)

New Young Pony Club – The Optimist (8. 3. 2010)
The Optimist má jednu velkou chybu – první tři tracky jsou prostě o několik tříd lepší než ty, co přijdou po nich. K Lost A Girl a Chaos jsou už dokonce i videa a titulní věc mě vzala tak, že si ji asi poznamenám do deníčku jako tip na skladbu roku. Rozjezd je přímo magický a refrém přímo kulervoucí. Chtěl bych ji slyšet naživo. Jo a temnější barvy jim docela sluší.

Starkey – Ear Drums And Black Holes (19. 4. 2010)
O Starkeym už jsme psali. A neuplynula zas tak dlouhá doba a už je tu s albovou dvojkou. Ta je oproti jedničce výrazně synťákovější (že by inspirace Dam Funk?) a toho agresivního wobblungu už tu taky tolik není. Zmizely i ty pomalé, ambientnější temňárny. Starkey se nám prostě nějak zklikdnil a zpozitivnil a docela mu to prospělo, protože se to poslouchá opravdu skvěle.

Sdílej na Facebooku

Mark Linkous si vzal včera dobrovolně život. Tomuto činu předcházely dlouhodobé psychické potíže.

Byl známý především jako leader Sparklehorse, se kterými natočil čtyři alba, z nichž je zásadní především Good Morning Spider z roku 1999, ale následující It´s A Wonderfull Life jsem si zamiloval ještě víc. Linkous byl taky výborný producent, spolupracoval například s Ninou Persson na jejím folkovém projektu A Camp nebo s Danielem Johnstonem, kterému připravil i tributní album, na kterém se podíleli mimo jiné i Beck, Death Cab for Cutie, Vic Chesnutt, Tom Waits nebo Bright Eyes. Naposledy dal o sobě vědět díky společnému projektu s Davidem Lynchem a Danger Mouse, Dark Night Of The Soul.

Sdílej na Facebooku

Sdílej na Facebooku

Nosaj Thing, Ikonika, Kidkanevil, AD Bourke a další.
09-11/03/2010 @ NoD
12-13/03/2010 @ MeetFactory

Proč jít na Lunchmeat festival? Protože na něm vystoupí jeden z největších objevů loňského roku, Nosaj Thing, jehož album Drift mě ještě stále nepřestává udivovat. Protože na něm vystoupí Ikonika, což je skutečně ikona britské dubstepové scény, která, nebýt Skreamovy Midnight Request Line, mohla dnes dělat něco uplně jiného. A taky kvůli vstoupení hiphopového mága, který si říká Kidkanevil a který mě v loňském roce oslnil albem Back Of Man I´m A Scientist. Tohle jsou moje tři důvody.

Sdílej na Facebooku

Audio Bullys – Higher Than The Eiffel (29. 3. 2010)
Tyvole, tak tohle je hodně ubohoučké. Simon Franks a Tom Dinsdale se na začátku minulé dekády svezli na poměrně trapné a ne příliš dlouhotrvající vlně hooligan house, z toho vzešel debut Ego War a hlavně hitovka We Don’t Care. Pocaď docela v pohodě. Pak přišla dvojka Generation a singl Shot You Down s vysamplovanou Nancy Sinatra a už jsme o level níž. Ale ne tak, jako tohleto. Higher Than The Eiffel totiž představuje Audio Bullys jako totální lůzry, kteří už neví, kam dál, a kteří se po pěti letech museli vrátit jen proto, že jim prostě došly prachy.

Blood Red Shoes – Fire Like This (1. 3. 2010)
Mě tyhlety britský nabroušený kytarovky už prostě neberou. A to je případ i téhle dvojky z Brightonu, která mi mimochodem strašně evokuje kapelu jménem Seafood. Ta hrála před deseti (!) lety dost podobnou muziku. Taky jste tam u každého tónu slyšeli Pixies se Sonic Youth.

Ellie Goulding – Lights (1. 3. 2010)
Při poslechu Lights vám dojde jedna věc – že vlastně celé BBC Sound of 20.. je jedná dlouhá a nudná telenovela. Žaludek mi protestuje už při úvodní Guns and Horses a když mladá a talentovaná Ellie pěje „You’re so worthy“, je zle. V týhle věci je produkce Guye Sigsworthe slyšet fakt dost a celek tak zní jak podstatně nudnější verze Frou Frou. Celý je to nudný. Odporně nudný a chvílemi fakt hloupý popík, který vám do hlavy prostě nevleze. Jo, a pokud máte rádi pořádný hardcore, poslechněte si track Writer.

The Radio Dept. – Clinging To A Scheme (19. 4. 2010)
Švédi si dali s novou deskou načas a je fakt, že ho měli docela dost na to, aby z nich vypadlo něco lepšího než je tohle. Přesto nezavrhujme. Není to sice jejich nejlepší album, ale pár tracků se povedlo opravdu na výbornou (Heaven’s On Fire, Never Follow Suit) a z pozitivní nálady některých z nich budete asi taky hodně překvapení.

Sdílej na Facebooku

Srovnáváním Casiokids s Hot Chip si to dost usnadňuju, ale pravdou je, že to v praxi znamená, že jejich skladatelské nápady můžete obdivovat téměř za každým tónem. Ano, Casiokids jsou zajímaví a ne jen tím, že zpívají norsky. Jejich aktuální počin, Topp Stemning På Lokal Bar, není vlastně řadová deska, ale souhrn tří epeček, která vyšla v průběhu posledních dvou let na Moshi Moshi. A tady se vlastně vracíme zpátky k Hot Chip, protože ti na tomto labelu vydávali své první singly.

Sdílej na Facebooku

Sdílej na Facebooku

27. 2. 2010, Meet Factory, Praha

Das Pop, jinak respektovaná belgická partička která hraje zábavnej přímočarej (das) pop, jede zrovna evropský turné. Měsíc v dodávce, každý ráno kocovina v cizím městě, znáte to … Kluci si proto chtěli dát v Praze oraz, počkat na Staromáku na orloj, zkouknout židovský hřbitovy a český holky, dát si předraženou svíčko…vou s plzní v některý z turistických pastí na Malý straně.

My ale máme pro ně a pro vás jinej plán. V sobotu večer Das Pop zahrajou zadarmo koncert v pražské Meet Factory. Po nich rozjedou mejdan djs Tron (Toyz crew) a Mutuju (Popper-C). Ještě jednou: zadarmo. Bez vstupnýho. Meet Factory od března startuje s novým zvukem, s novou kavárnou a hlavně s pravidelným programem. Tohle je ta nejlepší příležitost vzít svý kámoše a přijít si to tam očíhnout.

(tisková zpráva)

Sdílej na Facebooku