Detroit Swindle

Lars Dales a Maarten Smeet vzdávají na svém albu Boxed Out hold klasickému housu a Mixmag je dokonce označuje za moderní obdobu Masters At Work. Velice zábavná deska.

The Pains of Being Pure at Heart

Kip Berman přichází na Days of Abandon se zcela novým lineupem a zvukově navazuje spíš na debut než na Belong. Nejdřív jsem měl kecy, ale stejně jsem mu to zase sežral. Berman je pan songwriter a jeho melancholické hitovky jako Kelly, Beautiful You nebo Eurydice to jenom dokazují. Jarní deska jak vyšitá!

Sunshine Playlist ☀

Původně jsem chtěl udělat mixtape, ale každá z věcí je hodně v jiném tempu a přišlo by mi škoda některé z nich vyřadit. Enjoy!

The Blue Collection / Poolside Miami

Jsem si nedávno uvědomil, že vůbec nepíšu o kompilacích a přitom se čas od času objeví taková, o které se vyplatí zmínit. Tyhle dvě se navíc výborně hodí do aktuálního sluníčkového počasí.

The Blue Collection

Solidní následovník vynikající The Pink Collection, která je pro mě i nejlepší kompilací loňského roku a kterou jsem měl ve sluchátkách v podstatě celé minulé léto. Modrá kolekce je pomalejší a tracky na ní nejsou tak skvělé jako na té růžové, přesto je její kvalita vysoko nad průměrem.

Poolside Miami

Tahle kompilačka je někde mezi housem a diskem – což je přesně moje parketa – a najdete na ní pecky od takových jmen jako Hackman, Moullinex, Satin Jackets, Crazy P nebo TCTS.

The Horrors

Od minulý desky jsem jejich velkým fanouškem, takže jsem se na Luminous těšil jak na nový díl Ulice. Po zvukové stránce se tomu nedá samozřejmě nic vytknout a všechno je cool jak má být – od Farise až po vintage synťáky. Jediný problém je v tom, že tu není žádná pecka typu I Can See Through You nebo Still Life a že nejchytlavější věc I See You působí jako strašnej odvar a nesahá těm dvěma ani po kotníky. Příště to chce větší změnu nebo to bude ještě horší. A to bych jim nepřál.

PS: Toy (jejich současný support na koncertech) odvedli se svou poslední deskou Join The Dots mnohem větší kus práce.

Tycho

S Awake je průser především ten, že je tu nulový posun a navíc se Scott Hansen při všem tom kroucení čudlíků na svých vintage synťácích tak trochu vykašlal na chytlavé melodie a je to dobrý akorát tak na uspávání svišťů.