Christian Jay Sienkiewicz chrlí ty svoje kazety a downloady snad každého půl roku a 2 Hot 2 Wait je snad jeho první release, co vychází zároveň i na CD a vinylu. Nikdy jsem nepatřil mezi velké obdivovatele týpků, co vzkřísili kazetový formát, ale tenhle lofi house je fakt zábavný.
Valentina
Tahle v Londýně žijící Italka je známá hlavně díky úžasnému singlu Gabriel od Joe Goddarda a jak ukazuje její debutové EP Wolves, vydané na Goddardově labelu Greco Roman, Valentina není jen zpěvačka se silným emocionálním projevem, ale taky hodně solidní songwriter. O téhle holce ještě hodně uslyšíme.
The National
Nikdo neumí z jednoduché písničky vykřesat tolik, co charismatický Matt Berninger. Buďme upřímní, Trouble Will Find Me je rozhodně slabší než High Violet. Chybí tu palby typu Bloodbuzz Ohio nebo England. Přesto je to album, které si vás omotá kolem prstu, protože z něj proudí tak uvěřitelné emoce, které dneska zažijete málokde. Maximálně tak u dánských dramat.
Daft Punk
Jakoby chtěl Thomas Bangalter vzdát novou deskou holt svému otci, který na konci sedmdesátých let skládal disko hymny jako D.I.S.C.O. Nejvtipnější ale je, že Random Access Memories opravdu zní, jako kdyby dva roboti začali hrát vlastní verzi oldskůl diska (jasně, tohle jsme zažili v podstatě už na Discovery). Tohle album se prostě nenahrávalo dva tejdny jako jeho předchlůdce a je to znát. Vemte si už jenom ten nádhernej zvuk, ve kterém se ty tlumený kytárky vznášej jak peříčka. I kdyby už letos nevyšlo nic jiného, s tímhle si vystačím až do konce roku. Čau.
Classixx
Tohle duo z LA si udělo jméno hlavně díky remixům pro lidi jako Phoenix, Passion Pit nebo Major Lazer, ale pořádný rozruch obstaral až skvělý singl Holding On, ve kterém můžeme slyšet i jejich typický sound (house music s chilloutovým feelingem a osmdesátkovými synťáky). Dokonce jsem si i říkal, že by jejich debut mohl být soundtrackem letošního léta, jako tomu bylo loni s Poolside, ale na to má Hanging Gardens až moc hluhých míst. I když se to poslouchá skvěle, to zas jo.
No Joy
Wait No Pleasure je kurevsky skvělá deska a ze záplavy všemožných shoegaze revivalů vyčnívá jak seržant Hightower. Jasně, je tu klasicky cítit duo My Bloody Valentine a Jesus and Mary Chain, ale díky ženskému vokálu tu jsou slyšet i takoví Curve (bože, jak já miluju jejich starý desky), Lush nebo dokonce i Cocteau Twins. Navíc je to strašně chytlavý, takže není co řešit. Dokonalost.
