Teleman – Brilliant Sanity

autor
0 No tags Odkaz 0

Možná si řeknete, že Teleman jsou jen další divnopopová (resp. kytarová) kapela z UK, která vychází z postpunku a new wave a že takových tu bylo od té doby, co si Alex Kapranos učesal svou patku, už víc než dost. Brilliant Sanity má ale velkou výhodu ve své chytlavosti, zní docela fresh, je chytrá, občas i krásně smutná a je rozhodně víc než jen vzpomínkou na některé kapely z minulé dekády.

M83 – Junk

autor
0 Odkaz 0

Šílený obal s lacinymi fonty, hostující Steve Vai, nehorázně kýčovité balady, cheesy disco… Junk je zkrátka nejujetější věc, kterou Anthony Gonzalez natočil. V první řadě bych chtěl říct, že za to má tenhle člověk můj obrovský obdiv a respekt, protože tohle album to rozhodně nebude mít jednoduché. Rozporuplné recenze se objevují už teď a spousta lidí tu nadsázku prostě nepobírá. Jsem člověk, který se netají tím, že miluje laciné instrumentálky a osmdesátkový kýč, takže za mě rozhodně ano.

Sea Moya – Bangalore

autor
0 , , Odkaz 1

Nový singl tohoto německého tria zní jak mashup Boards Of Canada (synťáky) a Four Tet (perkuse), což samo osobě zní už docela jako velké lákadlo. Název odkazuje k návštěvě Indie, která měla na dokončení tracku nemalý podíl a už při jeho vzniku si prý kapela představovala noční dálnici vedoucí přes nějaké exotické město. Svěží a neskutečně muzikální!

Pet Shop Boys – Super

autor
0 Odkaz 0

Super je plné nostalgie, devadesátkové house music, a jak už u PSB bývá zvykem, i vaty. Stejně je ale skvělé. Stuart Price odvedl opět vynikající práci, euforií ranných devadesátek načichlá Pop Kids je hitovka jako blázen a je tu minimálně ještě několik věcí typu Undertow nebo Burn, které trčí hodně vysoko nad průměrem. Na to, že jim je už kolem šedesátky to není vůbec špatný skóre.

Brett – Mode

autor
0 Odkaz 1

Washingtonští Brett vydali právě na Cascine své druhé album Mode, které působí víc vyzráleji než debut a má taky lepší písničky, které jsou většinou postavené na jemných zvonivých kytarách a klávesových padech. Pozitivní a příjemně zasněné. Ideální na jaro.

Mt. Si – Limits

autor
0 Odkaz 1

Mt. Si je dreampopová superskupina, v jejímž složení najdeme lidi jako Michael David z Classixx, Sarah Chernoff ze Superhumanoids a Jesse Kivel z Kisses. Vzdušná produkce a řádně zreverbované vokály vytvářejí krásně hřejivou atmosféru. Tohle budu protáčet až bude třicet ve stínu.

HÆLOS – Full Circle

autor
0 Odkaz 1

Devadesátkový trip hop se současným indiepopovým zvukem. Přesně o tomhle je debutové album nadějného londýnského tria HÆLOS, které sice nepřináší nic, co by jsme v dnešní době už xx-krát neslyšeli, ale zato dokáže napsat silnou a chytlavou věc, které nechybí pořádná atmosféra. Jděte do nich.

Keah – Catch Breath Good Bye

autor
0 Odkaz 1

O německém duu Keah jsem psal už ve spojitosti s jejich prvním singlem Default. Teď mají kluci venku pětiskladbové EP, které vás odzbrojí svými melancholickými hitovkami a zajimavým zvukem (ty perkuse!). Pro mě zatím nějvětší objev tohoto roku!

Club Cheval – Discipline

autor
0 Odkaz 0

To, že je Club Cheval superprojekt, skládající se ze známých francouzských producentů Canblaster, Sam Tiba, Panteros666 a Myd, je na dokonale vyleštěné produkci alba myslím docela dost znát. A i díky tomu není Discipline jen sbírka několika úspěšných singlů, ale především inspirativní přehlídka producentského umu výše zmíněných pánu. Pokud vám taky přišla druhá deska Disclosure tak strašně plonková a lačníte po chytlavých housových peckách, tak si dejte tohle.