Paradis – Recto Verso

autor
0 Odkaz 0

Je zajimavé, že tahle francouzská dvojka vychází částečně z německých věcí jako Superpitcher (viz jejich minimaloidni beaty a oscilátorové hrátky) a to míchá s takovou tou pravou francouzskou šansonovou lehkostí a erotičností, což je alfou a omegou jejich ojedinělého zvuku. Po několika velmi slibných singlech a loňském slabším EP jsou tu konečně s debutovým albem, které se naštěstí přiklání více k popovějšímu zvuku jejich raných singlů. Navíc je strašně příjemné na poslech a krásně se u něj relaxuje.

Kyle Dixon & Michael Stein – Stranger Things (A Netflix Original Series Soundtrack)

autor
0 , Odkaz 0

Kdo by nemiloval seriál plný osmdesátkového fetiše, navíc když má ještě vynikající soundtrack. Za ten můžou Kyle Dixon a Michael Stein, jinak taky členové synťákových nadšenců S U R V I V E, od kterých můžete znát minimálně track Hourglass, jenž zazněl například ve filmu The Guest. Soundtrack ke Stranger Things vychází ve dvou dílech a v obou případech obsahuje 35-40 tracků. Spousta z nich dokáže (i přes velmi minimální aranže) oslnit a nudnějších momentů tu naštěstí moc není. Společně s The Neon Demon nejlepší letošní soundtrack.

Kauf – A Ruin (Man Power Remix)

autor
0 , Odkaz 0

Losangeleský producent Kauf je můj velký oblíbenec. Jeho aktuální singl A Ruin si vzal na starost v Berlíně usazený Geoff Kirkwood, který se skrývá pod jménem Man Power a který už má za sebou řadu úspěšných singlů na labelech jako Hivern Discs nebo ESP Institute. Mimo to vydal vloni i skvělou debutovou desku. Geoffův remix má našláplý kopák, hypnotickou atmosférou s příchutí acidu a během těch devíti minut se nebudete ani chvilku nudit.

Sea Moya – Photographs

autor
0 No tags Odkaz 1

Oproti jejich dubnovému singlu Bangalore, který se nesl v čistě elektronickonickém duchu, je jejich aktuální track Photographs spíš někde na rozmezí Ducktails nebo Toro y Moi. Prim tu hraje napsychlá kytara, našláplé, ale řádně zechované bicí a civilní vokál ala Matt Mondanile. Ideální letní hitovka.

Roosevelt – Roosevelt

autor
0 Odkaz 0

Marius Lauber aka Roosevelt je absolutní miláček. Do své hudby michá přesně to, co mám nejraději – balearic, house, 80s pop… umí člověka zrelaxovat i roztančit. Jeho dlouhoočekáváný debut je konečně tady a já můžu říct jen to, že v době psaní tohoto postu jsem jej slyšel už snad padesátkrát. All killer no filler!

Shura – Nothing’s Real

autor
0 , Odkaz 0

Téměř polovinu Nothing’s Real tvoří naprosto fantastické singly (za všechny jmenujme především Touch nebo 2Shy) a většina nového materiálu není o moc horší, takže album zní spíš jak nějaké „best of“. Inspirace ranou Madonnou a devadesátkovým rnb je tu navíc cítit na každém kroku, takže takové album prostě nejde nemilovat!

Cliff Martinez – The Neon Demon (soundtrack)

autor
0 Odkaz 0

Refnův (sorry, ale jeho celé jméno se mi fakt nechce skloňovat) film The Neon Demon jsem viděl před měsícem v Los Angeles a nejdřív se mi uplně nelíbil, ale pak se mi to nějak rozleželo v hlavě a přišel jsem na to, že můj první verdikt byl maličko upjatý. Je to skvělý film, a i když není pro každého, stojí za to jej vidět už jenom kvůli nádherným vizuálům. Nemluvě o soundtracku, u kterého je inspirace Johnem Carpenterem nebo Vangelisovým Blade Runnerem víc než jasná a který svou nablýskaností a chladným kovovým zvukem uzavírá dokonalou skládačku Refnova filmu.

Dan Lissvik – Midnight

autor
0 Odkaz 2

Dan Lissvik je stále asi nejvíc známý jako polovina legendárního a dnes už neexistujícího dua Studio, které se v minulé dekádě spoluzasloužilo o velký boom diska a balearic soundu. Na svém novém albu Midnight se Dan vrácí k jeho zvuku, což potvrzuje především přítomnost tolik typické a do pomalých beatů se zasekávající akustické kytary s nylonovými strunami, což hodně potěší, ale s geniálním albem West Side se to samozřejmě srovnat nedá.

Cat’s Eyes – Treasure House

autor
0 Odkaz 1

Rok po soundtracku k Duke of Burgundy jso tu Faris Badwan (The Horrors) a jeho holka Rachel Zeffira s albem číslo dvě, které by mimochodem mohlo být taky klidně soundtrackem. Nádherné zasněné psychpopové věci se tu střídají s říznějším garage rockem (bez toho bych se obešel) a z některých momentů až běhá mráz po zádech. Kurevsky nádherné album.

Yumi Zouma – Yoncalla

autor
0 No tags Odkaz 0

Pokud máte rádi tohle novozélandské kvarteto, budete nejspíš s jejich debutovým albem spokojeni, protože nabízí přesně to, co od nich čekáte. Oproti dvěma předešlým (a skvělým) EP tu bohužel není žádný posun a kapela se i nadále drží svých ověřených postupů, což už malilinko nudí. I tak je to ale skvělá deska k letní grilovačce.