Cliff Martinez – The Neon Demon (soundtrack)

autor
0 Odkaz 0

Refnův (sorry, ale jeho celé jméno se mi fakt nechce skloňovat) film The Neon Demon jsem viděl před měsícem v Los Angeles a nejdřív se mi uplně nelíbil, ale pak se mi to nějak rozleželo v hlavě a přišel jsem na to, že můj první verdikt byl maličko upjatý. Je to skvělý film, a i když není pro každého, stojí za to jej vidět už jenom kvůli nádherným vizuálům. Nemluvě o soundtracku, u kterého je inspirace Johnem Carpenterem nebo Vangelisovým Blade Runnerem víc než jasná a který svou nablýskaností a chladným kovovým zvukem uzavírá dokonalou skládačku Refnova filmu.

Dan Lissvik – Midnight

autor
0 Odkaz 2

Dan Lissvik je stále asi nejvíc známý jako polovina legendárního a dnes už neexistujícího dua Studio, které se v minulé dekádě spoluzasloužilo o velký boom diska a balearic soundu. Na svém novém albu Midnight se Dan vrácí k jeho zvuku, což potvrzuje především přítomnost tolik typické a do pomalých beatů se zasekávající akustické kytary s nylonovými strunami, což hodně potěší, ale s geniálním albem West Side se to samozřejmě srovnat nedá.

Cat’s Eyes – Treasure House

autor
0 Odkaz 1

Rok po soundtracku k Duke of Burgundy jso tu Faris Badwan (The Horrors) a jeho holka Rachel Zeffira s albem číslo dvě, které by mimochodem mohlo být taky klidně soundtrackem. Nádherné zasněné psychpopové věci se tu střídají s říznějším garage rockem (bez toho bych se obešel) a z některých momentů až běhá mráz po zádech. Kurevsky nádherné album.

Yumi Zouma – Yoncalla

autor
0 No tags Odkaz 0

Pokud máte rádi tohle novozélandské kvarteto, budete nejspíš s jejich debutovým albem spokojeni, protože nabízí přesně to, co od nich čekáte. Oproti dvěma předešlým (a skvělým) EP tu bohužel není žádný posun a kapela se i nadále drží svých ověřených postupů, což už malilinko nudí. I tak je to ale skvělá deska k letní grilovačce.

Radiohead – A Moon Shaped Pool

autor
0 Odkaz 0

První dva singly (vydané ve stejný týden) opět připomněly smutný fakt, že yorkův vokál už není alfou a omegou Radiohead, ale spíš jen dalším nástrojem, který je v některých okamžicích až neskutečně prvoplánový a melodicky nezajímavý. Radiohead na posledních albech prostě fungují mnohem víc jako producenti něž jako klasická kapela a to se odráží i na menším důrazu na písničkovost. I tak je ale A Moon Shaped Pool ze všech těch nedůležitých následovníku Hail To The Thief jasně nejlepší. Už jenom kvuli té spoustě krásných momentů, které vás přinutí jen stát a zírat s pusou dokořán.

Jessy Lanza – Oh No

autor
0 No tags Odkaz 0

Pokud se vám líbilo letošní album Junior Boys, bude se vám líbit i nové album Jessy Lanza. Album totiž produkoval Jeremy Greenspan a zvukově i hudebně jsou si obě alba velice podobná (občas je tam dokonce slyšet i klasické greenspanovské frázování). Krom toho se ale jedná o skvělou a velice silnou desku, kde kromě Greenspanovy produkce dominuje samozřejmě i sexy charisma Jessy, která občas lehce evokuje FKA Twigs. Top!

Holy Ghost! – Crime Cutz

autor
0 , Odkaz 0

Newyorské duo Holy Ghost! je tu po třech letech s novým čtyřskladbovým EP a jak už napověděl epický titulní singl, jde o jasný návrat do formy. Přitom je tu paradoxně znát příklon k veselejším a přímočařejším věcem z debutu (Stereotype zní dokonce jak Chromeo). Od teď by měli Holy Ghost! vydávat jen EP, protože tenhle kratší formát jim svědčí mnohem víc!

WEIRDO – Armanio

autor
0 Odkaz 0

„Vždycky jsem byl divnej,“ říká v Berlíně žijící producent britského původu, který se rozhodl zůstat v anonymitě. I když tvrdí, že až nastane pravý čas, svou pravou totožnost odhalí a dokonce má v plánu i koncerty. Jeho nový singl Armanio je našláplá hitovka, které dominuje zajímavý vokál a chytlavý refrén, který jen tak z hlavy nedostanete.

Teleman – Brilliant Sanity

autor
0 No tags Odkaz 0

Možná si řeknete, že Teleman jsou jen další divnopopová (resp. kytarová) kapela z UK, která vychází z postpunku a new wave a že takových tu bylo od té doby, co si Alex Kapranos učesal svou patku, už víc než dost. Brilliant Sanity má ale velkou výhodu ve své chytlavosti, zní docela fresh, je chytrá, občas i krásně smutná a je rozhodně víc než jen vzpomínkou na některé kapely z minulé dekády.