Huxley

Blurred je tak úžasně pestrá deska až se tomu nechce věřit. Na jedné straně tu máte snad všechny odnože house music, na straně druhé zas něco lámaných beatů a dokonce i pořádnou porci popiny. Jedno z nejlepších tanečních alb roku? Určitě.

ODESZA

In Return je nenáročná a uvolněná deska, který přesně ví jak na vás. Nepřekvapí vás, ale namíchá vám kvalitní koktejl ze surovin, které máte rádi. Vynikající a vkusný mix popu a elektroniky.

Jessie Ware

Tough Love je snad ještě víc popovější než debut a je na ní jasně znát, že chce především uspět. A taky uspěje. Jessie si opět vybrala skvěle spolupracovníky (Miguel, Dev Hynes), opět přišla se spoustou chytlavých melodií a opět jí to skvěle zpívá. Ano, takhle si představuju dokonalou popovou divu.

Gorgon City

Všichni občas potřebujeme hudbu jako je ta, kterou hrají Gorgon City. Ať už jde o to nakopnout se cestou do práce, pustit si něco k běhání (teď nemyslím sebe žejo) nebo tam prostě dát něco, co přehluší ranní srkání kolegy (a je to venku Pavle). Sirens je „guest heavy“ deska, která je plná chytlavých a skvěle zprodukovaných tracků, které nejsou o dost horší než to, co nám tu loni předváděli Disclosure. Ok, je to trošičku větší popík, ale koho to sere? Pseudointouši ať si ho jdou vyhonit nad novou deskou Andyho Stotta.

Nick Monaco

Tenhle mladíček ze San Francisca dělá takovou našláplejší obdobu toho, co produkuje Kindness a dělá to dost osobitě. Mating Call je určitě jedno z nejsympatičtějších alb, které můžete tento podzim slyšet a jeho pozitivní nálada vám pomůže toto těžké roční období překonat.

Christine And The Queens

Heloise Letissier je zatím slavná hlavně v rodné Francii, kde rádia do zblbnutí protáčela její hit Saint Claude a je fakt škoda, že venku zatím ještě moc neprorazila. Její album Chaleur Humaine je plné chytlavého a krásně křehkého elektropopíku, který evokuje například La Roux nebo The xx a rozhodně stojí za to.