Hendrik Weber dělal kdysi dávno výborný táhlý minimal v podobném duchu jako The Field. Před třemi roky, na druhé desce This Bliss, si ale značně oblíbil zvonkohru, xylofon a perkuse vůbec, což je super zpestření pro jednu dvě skladby, ale únavné jako koncept pro celé album. Šlo to s kopce, ale tehdy alespoň nástrojům mateřské školy dokázal postavit různá zázemí, pohlcující basy nebo chytrý úsporný beat. S čerstvým materiálem jménem rezignoval i na to a ustrnul v nudném perfekcionismu. Ťuk ťuk, klap klap, cink cink, tik tak. Prý zvuková architektura, říká se na jeho webu.

Black Noise má údajně stát na zvucích nahraných na několika field recording dýcháncích ve švýcarských Alpách. Jasně vidím tu ospalou idylu a představuju si ptáčky, pobíhající zvěr, šum lesa, cokoliv, ale ve skutečnosti tady najdete jen otravné kravské zvonce a ťukání na dveře, staré známé Weberovo náčiní. Možná by to mohl spasit vokál, pro tohoto německého producenta úplná novinka. Nedostatek nápadů, jak vést skladbu zachraňuje vznášející se hlas Noaha Lennoxe většinou spolehlivě, Stick To My Side, ale není zrovna tenhe případ, jednoduše proto, že se instrumentální složka s hlasem vůbec nepotká.

„Pantha du Prince se prohrabává skrz zvukové trosky,“ píše se taky na webu. Asi to myslí doslova.

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

Sdílej na Facebooku