Free the Robots – Ctrl Alt Delete (30. 3. 2010)
Chris Alfaro zaujal před třemi lety prvním bezejmenným épéčkém, které bylo vtipnou fůzí jazzu a hip hopu a ze kterého byl cítit velký vliv DJe Shadowa, o rok později přichází bezejmenný debut a ten už v mých uších tolik nefunguje. V témže roce to ale Chris dává dohromady s Gaslamp Killerem a výsledkem je skvělé ep s trefným názvem The Killer Robots, na kterém vládne hlavně psychedelie (btw poslechněte si poslední releasy na Stones Throw). Dvojka Ctrl Alt Delete může možná leckomu přijít jako sprostá prvoplánovka, protože Chris na ní jede přesně ten trend, který nastolil Flying Lotus (ano, to slovo na „w“) a s takovým Dorian Concept jej téměř nerozeznáte. Teď by mě zajímalo, co je horší, jestli uhnívat na svém starém a dnes už dost neaktuálním zvuku, jako to dělají třeba Bonobo nebo rjd2, nebo parazitovat na aktuálních trendech.
Gorillaz – Plastic Beach (9. 3. 2010)
Avatar jsem neviděl a z nového alba Gorillaz taky uplně neuchcávám. Jsem divnej? I když… na Plastic Beach je mi ohromně sympatické to, jak – vzhledem ke komerčně úspěšné kapele – je to docela těžko stravitelná a komerčně ne příliš přístupná nahrávka. Nejdřív přijde orchestrální intro, následující track by v podstatě mohlo být taky intro a výborná trojka White Flag se začátkem jak od Cala Tjadera je pro běžné posluchače asi taky docela těžké sousto (pro ty české nejspíš i ta druhá, kde řádí Kano). Je tu cítit obrovský vliv grimu a dubstepu, stejně jako teď všudy přítomný odeur 80s a některé tracky jsou výborné (White Flag, Superfast Jellyfish). Ale jako celek je to prostě trochu nuda.
Jónsi – Go (5. 4. 2010)
Ahoj Kubo, tak už jsem sosnul toho Jónsíka. Určitě se ti to bude líbit, je to moc příjemný popíček. Jsem z toho naměkko. Péťa.
New Young Pony Club – The Optimist (8. 3. 2010)
The Optimist má jednu velkou chybu – první tři tracky jsou prostě o několik tříd lepší než ty, co přijdou po nich. K Lost A Girl a Chaos jsou už dokonce i videa a titulní věc mě vzala tak, že si ji asi poznamenám do deníčku jako tip na skladbu roku. Rozjezd je přímo magický a refrém přímo kulervoucí. Chtěl bych ji slyšet naživo. Jo a temnější barvy jim docela sluší.
Starkey – Ear Drums And Black Holes (19. 4. 2010)
O Starkeym už jsme psali. A neuplynula zas tak dlouhá doba a už je tu s albovou dvojkou. Ta je oproti jedničce výrazně synťákovější (že by inspirace Dam Funk?) a toho agresivního wobblungu už tu taky tolik není. Zmizely i ty pomalé, ambientnější temňárny. Starkey se nám prostě nějak zklikdnil a zpozitivnil a docela mu to prospělo, protože se to poslouchá opravdu skvěle.
12 komentářů ↓
Gorillaz – vynikající chytrý pop, smekám před Albarnem. o chlup slabší (nebo hůř stravitelnější) než Demon Days pořád ale lepší než kopec dnešních desek.
NYPC – žádná drastická změna oproti debutu, ale na Pohodě to bude fajn koncík
nypc – jednoznacne prekvapenie. prvy album ma bavil velmi, ale tak ako som od druheho nic necakal, tak ma v dobrom prekvapil.
Gorillaz – v popredi recenzie by nemal stat autor. Nemam rad taketo stavanie sa do alternativneho prudu vsemozne snaziaceho sa oddelit od masy. Pri tom ide iba do zaclenenia sa do dalsej obrovskej skupiny ludi…
ad Gorillaz, tak na debutu bylo krom těch dvou tří rádiovek taky dost náročnějších songů. Každopádně je Plastic hódně jinej od Demon Days, spíš podobný Journey To Monkey.
we have band – whb
starkey je vybornej, asi ne lepsi nez prvni deska (pro me), ale je to posun a ne spatnym smerem… na ty free the robots bych nebyl tak tvrdej, to album se posloucha moc dobre. chut bejt aktualni jim asi vycitat nemuzem… a gorillaz pro me prekvapive docela slusny. neni to neco co bych poslouchal porad ale urcite si to jeste nekdy pustim.
mozna bych jeste dodal ze leaknul taky novej scuba, kterej je docela uzasnej podle mne …
Prej nejpopovější album co kdy Damon natočil, zřejmě zapomněl na Demon days.
Go Jára Dušek Go
NYPC=Kvalitativně velmi konzistentní a nadprůměrné album.
Cituji: Teď by mě zajímalo, co je horší, jestli uhnívat na svém starém a dnes už dost neaktuálním zvuku, jako to dělají třeba Bonobo nebo rjd2, nebo parazitovat na aktuálních trendech….A není to tak trošičku jedno? Ony totiž existují, jestli jste si nevšiml, dva způsoby: buď se obracíte do minulosti nebo do budoucnosti. Pokud to děláte s nadhledem, nápady a má to tzv. švuňk, kde je problém? Tohle paušální odsuzování mě, s prominutím, už začíná trochu srát. Jednou je to špatné, protože to nechytá moderní směry, když to chytá moderní směry tak je to zase špatné protože se to nedrží tradic a a tím pádem je to asi povrchní…vždy „recenze“ tak na tři řádky a to nemluvím jen o newmusic. Ach jo, to asi musí bavit.
Monte souhlas – hlavne to zazdeni RJD2 jsem trochu nepobral.
Přidat komentář