Lo Moon – Lo Moon

autor
0 No tags Odkaz 3

Američtí Lo Moon zní na svém debutu jako Talk Talk na The Colour Of Spring. A tim nemyslím jen vokál Matta Lowella, který je v některých polohách víc Mark Hollis než sám Mark Hollis, ale i další aspekty jako například některé aranžerské postupy (hlavně co se týče práce s pianem). Album je ale zvukově hodně v současnosti a jeho poslech je velmi uklidňující, přesto dobrodružný. Je to pořádný grower.

4/5

Rhye – Blood

autor
0 No tags Odkaz 8

Mike a Robin tentokrát nejdou tak do hloubky jako jako na pět let staré Woman. Není tu nic tak silnýho jako Open nebo The Fall, nic z čeho by vám běhal mráz po zádech. Máme tu jen strašně příjemnou a vyklidněnou desku, která má sice skvělý zvuk, ale díky své písničkářské prázdnotě si ji pustíte maximálně jen jako kulisu k práci nebo když máte kocovinu.

3/5

MGMT – Little Dark Age

autor
0 , , Odkaz 8

Na MGMT je nejvíc sympatické to, že dělají hudbu především pro sebe a nebojí se to dávat najevo. Před deseti lety debutovali megahitem Oracular Spectacular, aby jej pak následovali experimentálnější dvojkou Congratulations a ještě šílenější trojkou, díky které už mohli skoro pořádat přednášky na téma „jak ztratit půlku fanoušků během pár let“. U Little Dark Age by se mohlo zdát, že se kapela vrací k debutu a že jí dal label nůž na krk. Možná to tak i je, ale stejně je to velmi eklektické album, které překvapí na každém kroku a na písničkách přesně poznáte, kdy seděl za mixpultem Ariel Pink a kdy Patrick Wimberly (ex Chairlift). První půlka nemá v podstatě slabší místo a je pro mě prozatím největším vrcholem tohoto roku. Začíná to jít trochu z kopce až když začne Ariel bručet v šesté James. Tím ale nechci říct, že druhá půlka je špatná, jen mě nebaví tolik jako ta první.

4.5/5

 

Arcade Fire – Everything Now

autor
0 , Odkaz 12

Arcade Fire přešli k major labelu, najali si ty nejlepší producenty (např. Thomas Bangalter z Daft Punk nebo Steve Mackey z Pulp), vymysleli si skvělý grafický koncept a natočili svou nejhorší desku. Everything Now obsahuje sice docela dost nápadů, ale chybí jí silné písničky a hloubka, která byla dřív samozřejmostí. Musím říct, že po poslechu tohohle už mi Reflektor nepřijde tak špatný.

Geotic – Abysma

autor
0 , Odkaz 12

Řekněme si to narovinu. Will Wiesenfeld (známější jako Baths) nedělá nic zásadního či bůhví jak zajímavého. V podstatě se drží stejných směrnic jako třeba Tycho, který taky pořád vaří z těch samých zvukových ingrediencí a nejde dál než je potřeba. Wiesenfeld to ale vyhrává jinde a i přes tyto nedostatky je Abysma megapříjemné album, jehož melancholická atmosféra vám zpříjemní nejeden zkurveny den v práci.

Rolling Blackouts Coastal Fever – The French Press EP

autor
0 Odkaz 11

Tihle Australani by zasloužili nominaci na cenu o nejmíň zapamatovatelný název kapely a přitom zapamatovat si rozhodně zaslouží, protože jejich nové EP The French Press je naprosto úžasné! Je plné energie a kytarové nostalgie, která nemá občas daleko k revivalu (např nepřeslechnutelní The Go-Betweens v závěrečné Fountain of Good Fortune). Připravte se na to, že to budete protáčet do zblbnutí.

Rose Elinor Dougall – Stellular

autor
0 , Odkaz 10

Stejně jako její bývalá kolegyně z The Pipettes, i Rose natočila kurevsky silné album. To se sice ubírá popovějším směrem než futuristický opus Gwenno, ale jinak jde o velmi eklektické album. Vemte si jen prvních pár písniček – uvodní Colour of Water má krautrockový nádech, následující Strange Warnings neodepře inspiraci The Smiths, Stelullar je zas plná blyštivých synťáků, Closer je vyloženě roztančená… a tak dále. Navíc je to grower, takže s každým poslechem dokážete z prvu nenápadný songwriting ocenit víc a víc.

The xx – I See You

autor
0 Odkaz 12

The xx se poučili z chyb na Coexist a vydali se konečně tím správným směrem – k popu, zvukové pestrosti a větší písničkovosti. Navíc je i dobře, že Jamie tu dostává více prostoru. Jeho sampling oživuje první dva (skvělé) singly a taková Violence Noise zní uplně jak z jeho předloňské desky. Škoda, že se album neobešlo bez unylých cajdáků jako Performance (ano, já vím, že je to dojemný, ale je peklo to doposlouchat) nebo Brave For You, ale vzhledem k tomu, že se mi od The xx líbilo pokaždé maximálně 50% alba, je to velký úspěch.

Clint Mansell – Black Mirror: San Junipero (ost)

autor
0 , , Odkaz 10

Dnešní rok prostě patří skvělým soundtrackům. Po The Neon Demon, Stranger Things nebo Arrival je tu starý dobrý Clint Mansell se svou hudbou k úchvatné osmdesátkové epizodě San Junipero z poslední série dystopického opusu Black Mirror. Soundtrack zní jak noční město a z každý tón je plný samoty a odcizení. Poslouchejte po setmění.

2016 – Alba roku

autor
0 , Odkaz 11

2016 za moc nestál. Tady je dvacet alb bez pořadí.

Anderson .Paak – Malibu
Frank Ocean – Blonde
NAO – For All We Know
KAYTRANADA – 99.9%
Bullion – Loop the Loop
Jessy Lanza – Oh No
Junior Boys – Big Black Coat
CFCF – On Vacation
Kuedo – In Your Sleep
Cat’s Eyes – Treasure House
Chairlift – Moth
Shura – Nothing’s Real
Yumi Zouma – Yoncalla
Paradis – Recto Verso
Roosevelt – Roosevelt
Dark0 – Oceana
Overmono – Aria
Leon Vynehall – Rojus (Designed To Dance)
The Radio Dept. – Running Out Of Love
Cliff Martinez – The Neon Demon (ost)