Poslední články od macaroff

Karen O and The Kids – Where The Wild Things Are Motion Picture Soundtrack

wwa

[rating: 4]

Jako správní hipsteři jste minimálně jednou přemýšleli o tom, jaký by to bylo, kdyby vám před spaním zpívala do ouška Karen O. Co přemýšleli, vy jste o tom snili! A není nic hezčího než splněnej sen, že jo? Tak tady ho máte. Karen O, širokospektrální number one, holka, co polyká mikrofony a láme srdce na koncertech, si z kluků z Yeah Yeah Yeahs, Deerhunter, Raconteurs nebo Liars postavila doprovodnou kapelu a dala dohromady doprovod k novýmu filmu svýho bývalýho kluka Spikea (Jonzeho). Film vychází z několikastránkový dětský knížky, na kterou nedají (především) Američani dopustit, a jednoduchost provází i soundtrack. Písničky do pelíšku, by se to mohlo jmenovat. Syrový folk se tu mísí s produkčně precizně vypiplanými kousky (mistrně nadávkovanými tak, aby chuť podtrhly, nikoli přebily), a celá deska drží tak pohromadě, že ačkoli víte, že tam toho moc není, cokoli navíc už by bylo zbytečný. Deska, co vám způsobí čirou radost z hudby.

The xx, Dope Aviators, 4. 11. 2009, klub 007

autor
18 , Odkaz 0

xx

Bohemian Like You opět potvrdilo svojí hodnotu pro český publikum, když na Sedmičku přivezlo aktuálně nejnesmělejší hvězdy světový pop music – The xx. Odměnou jim za to byla přeprodaná kapacita strahovského klubu. Nebudu zastírat, že jsem předkapelu Dope Aviators nestihl, ale – při vší úctě a respektu – o ně tady ve středu 4. listopadu nešlo. The xx nastoupili za zvuků Intra (překvapivě) a s královskou nesmělostí vystřelili do publika první náboj s větším než malým množstvím emocí. Ačkoli byste to při pohledu na pódium neřekli, The xx mají neskutečnou sílu a moc, která vás přinutí zavřít si oči a nechat se unášet jejich precizně zmáknutými živými verzemi „zhudebnělých hádek“. Ačkoliv The xx nemají snadnou pozici, protože jejich debut byl pro mnohé jako setkání s genialitou, bodují. Jejich „intimní zpovědi mezi čtyřma očima“ tak dokáží rozbít jenom ti, kdo nechápou, že na některých koncertech se zkrátka sluší nemluvit. Minimálně, když kapela hraje. Možná by se dalo namítnout, že tomu všemu chyběla nějaká přidaná hodnota, protože The xx přehráli debut opravdu poctivě a takřka totožně. Ale to by taky mohlo dopadnout tak, že by se snažili vylepšit něco, co spousta z nás považuje za absolutno, a potom bysme byli všichni otrávený. The xx zkrátka vědí, co dělají, i když by na to statisticky ještě ani neměli mít věk. Ve středu jsem se do nich zamiloval podruhý.

Amanda Blank – I Love You

amandablank

[rating: 4]

Protože z Lady Sov se stala hodná holka, co by s váma nejradši jenom tancovala, ideálně na motivy nejveselejších písniček The Cure, vznikla na hudebním poli staronová mezera. Amanda Blank nikde nerozhlašuje, že by byla „replacement for the oficially biggest midget in the game“, ale je jasný, že její existence nám, co koukáme po holkách, který nejdou pro „pussy“ daleko, dělá radost. Amanda je ostrá jako beaty pod jejím „kolemprstumotajícím“ hlasem a deska I Love You rozproudí krev i v těch, co ke svojí barový židličce už dávno přirostli. Slova z jejích úst sice nelítají kulometnou palbou, ale Amanda dokáže pracovat s mnohem silnější zbraní – emocemi. I Love You je jimi přeplněné a Amanda dokáže během dvanácti songů zahrát nasranou holku, emancipovanou svini i tu, co by zkrátka chtěla jenom pohladit, protože už od čtrnácti čeká na svýho prince s bílým koněm. A když DJe prosí, jestli by nemohl hrát trochu hlasitějš a tvrdějc, cejtíte, jak vám mluví z duše. Je klidně možný, že za půl roku už si na tuhle rošťandu, která produkci svojí desky rozhodně nepodcenila, nikdo nevzpomene, ale teď, v tuhle chvíli, je to kurva vono. Jasný klubový hity se tu mísej s nenahranýma drahokamama Nelly Furtado, jestli víte, co tím myslím. Brát? Jako to myslíš vážně tohle? Dyť tam má duet i s Lykke Li!

The Thermals – Now We Can See

autor
5 Odkaz 0

nowwecansee

[rating:4]

Jestli tuhle desku berete jako pozvánku na zítřejší koncert na Sedmičce, o vaší účasti je už dávno rozhodnuto, protože na internetu se válí nějaký ten pátek. Pro ostatní jenom krátce – čtvrtá studiovka oregonských punkáčů (se všemi možnými přídomky) nemá hitovky na první dobrou jako měla předchozí The Body, the blood, the machine, na druhé straně The Thermals svůj zábavný zvuk stále staví především na ostrých kytarách a těžko zaměnitelném vokálu Hutche Harrise. „Písničky o tom, jaké to je být naživu,“ proklamuje zpěvák a celá kapela žene dopředu tak, že vám tahle deska může přijít regulérně krátká. Hele možná je, ale taky je dobrá. A proto vám nic nebrání v tom pustit si ji znovu.

Gossip – Music For Men

autor
6 , Odkaz 0

the gossip - music for men

[rating: 4]

Pokud je jedinou deskou Gossip, kterou jste slyšeli Standing In The Way Of Control nebo (nedejindie) Live In Liverpool, může pro vás být Music For Men trochu zklamání. Jestliže se o téhle kapele někde dočtete, že ve svém zvuku míchá gospelový vokál Beth Ditto a drzý punky-funky, tak vězte, že nová deska má punky hodně obroušený.

Když na to přijde, Gossip pořád umí ukázat růžky (8th Wonder), ale tentokrát jsou v kurzu hlavně producentem Rubinem obsluhované sekvencery, syntetické zvuky a samotná podstata písničky. Naživo z toho určitě kapela dokáže udělat velkej bordel, ale jinak je to deska přesně jako její obal. Hladká, čistá pleť a účes tak trochu “na divoko”. Na někoho to funguje. Na mě. A třeba ten fór na Kiss je super.

La Roux – La Roux

autor
26 , Odkaz 0

la roux - la roux

[rating: 2]

Problém týhle desky je hlavně v tom, že ji v iTunes mám přesně před debutem Ladyhawke. Takže La Roux celou dobu posloucháte a říkáte si – hm, fajn, to by šlo, ale něco mi v tom schází. A děláte to celou dobu. Pak se ozve Magic od Ladyhawke a máte jasno.

La Roux se to snažili chytit – 80’s, synťáky a tak dále – ale výsledek je úplně prázdnej. Nebo líp řečeno, sterilní. Nejsou tu hity, není tu nic, na co byste si po třech poslechnutích vzpomněli. Bod za “já budu taky Ziggy Stardust” image a podklady pro Skreamův remix In For The Kill.

Trefa, nebo zase vedle?

autor
24 , Odkaz 0

mirorsguys

Kouzlo Joy Division prostě ne a ne vyprchat. Odejměte posledním deseti letům jeden dva filmy a pár nadšenců z Manchesteru, co se rádi prohrabávaj archivama, a s největší pravděpodobností máme v novým tisíciletí o jeden kult míň. A nebo taky ne, co já vím. Diskuze pod článkem, ring volný. Ale proč o tom vlastně píšu – Mirrors. Brightonská kapela, další „curtisovci“ podle blogosféry. Nevím, neviděl bych to tak horký, stejně jako přirovnání jejich tracku Look At Me k Atmosphere. Ale baví mě to. Má to atmosféru. Synťáky, zasněnej vokál. A venku je tak hezky. Zkuste.

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.


Mirrors – Look At Me (mp3)

Ty ještě pamatuješ kazety?

autor
10 , Odkaz 0

kazety

Kazety budou v neděli předskakovat „subpopovým“ Oxford Collapse na Sedmičce společně s Parts & Labor. Nebo ti možná předskakovat nebudou, ale to je vcelku fuk. Důležitý poznatek: David Doubek aka DJ Ventolin není jenom poskakující pán s dvěma rozzářenejma kuželama a očima, samplerem a industrializaci oslavujícím mikrofonem značky Tesla. Společně Johanou Švarcovou a video/light operátorem Schwarzem dali dohromady projekt, který stojí na kytarových a tanečně vedených (neživých) bicích a zdánlivě banálních textech, v nichž se mísí naivita se sdělením. Vokální linka může  svojí náladou někdy působit  jako alter-ego hudební složky, ale dohromady to dává dokonale fungující soukolí se součástkami vyrobenými v osmdesátých letech. Podmanivej syntetickej zvuk. Summerovsko-smithovsky nabroušený struny. Hypnoticky se opakující texty. Padá déšť. Asociace: Cabaret Voltaire, O.M.D., New Order. Takže to, prosím, berte jako pozvánku na neděli. Konec hlášení.

Australská medicína na českou zimu

autor
5 Odkaz 0

boaties

Australští Boat People vám k sobě cestu zrovna dvakrát neulehčí, jen co je pravda. Na webu tak radši pátrejte po zažitém názvu, který s jejich hudbou navíc koresponduje mnohem lépe – The Boaties. Po osmi letech existence za sebou mají dvě dlouhohrající desky, support zavedeným domácím interpretům, dvě ocenění za skladbu Unsettle My Heart v „aussie“ cenách Q Song a dobře našlápnuto k tomu, aby si jich začali všímat i mimo jejich domácí kontinent a Británii. Loňská (stále) novinka Chandeliers by se totiž v dnešních dnech mohla dávat na předpis – jak proti chřipce, tak proti počasí. Indie pop, ze kterého svítí tamní průměrné roční teploty na kilometry od vašich sluchátek, sem tam rezonující Belle & Sebastian a bezstarostnost Henryho Fondy. A hitovky. Koeficient ohratelnosti na hraničních hodnotách, ale minimálně do jara by vám to mělo vydržet. Pak začnou holky nosit sukně a bude to zase o něčem jiným, že jo.

White Lies – To Lose My Life

autor
88 Odkaz 0

whitelies

[rating: 3]

Potká lišák vránu. Vrána, opřená o strom, jezdí křídlem po iHTC. „Koupila sis mobil?“ ptá se lišák a vrána jenom pokývne zobákem, protože nemá čas zvedat oči od displeje, který je ještě přelepený ochrannou fólií. „A proč sis kupovala tenhle, když iPhone i HTC už vlastníš. Teď máš to samé vlastně dvakrát,“ diví se lišák. Vrána se zarazí a zvedne hlavu. Koukne se lišákovi do očí a odpálí ho slovy: „Ale vždyť tohle je novinka.“ „Aha,“ řekne trochu překvapeně lišák a pomalu se vypaří. 

Zahraný je to hezky a všechno, ale ani v pondělí to nefungovalo. A to jsem někde četl, že to byl ten nejdepresivnější den letošního roku, hehe. 

Poslední komentáře od macaroff