Poslední články od palinoman

Shine 2009: Léto jak má být

autor
3 Odkaz 0

Léto 1990 má v mých nostalgických náladách speciální místo. Byly to moje první prázdniny na střední, s občankou a se satelitem, na kterém se dalo chytit MTV. Což tehdy byla docela hustá kombinace, skýtající velké možnosti. Co se tehdy dělo, tu není důležité. Podstatné je, že kromě Sex Pistols, Sigue Sigue Sputnik, Pet Shop Boys, The Cure a 808 State mi ze soundtracku tehdejší doby výrazně utkvěl ten specifický houpavý rytmus a soulový sound, který jste tehdy našli ve většině černého popu. Byl v remixu Tom´s Dinner od DNA, podmazával singly Soul II Soul a na MTV do jeho rytmu poskakoval třeba i Maxi Priest. A na přesně stejný rytmus i zvuk, bez zbytečných odboček a příkras, si teď po letech vzpomněli i finští Shine 2009 . Jejich deska Realism se mi za tři dny v iPodu protočila asi dvacetkrát (díky, Péťo) a dopředu mě vyzbrojila chutí si letošní léto užít, ať už bude pařit slunce nebo budou z nebe padat míchačky s betonem.

Vášniví Cold Cave.

autor
2 Odkaz 0

Když Matt Groening kurátoroval loňskému festivalu All Tomorrow Parties, pozval i newyorské trio Cold Cave. Evidentně tím prokázal větší čich na mladou krev než já. Jejich první deska Love Comes Close (víc jich tehdy neměli) totiž ve mně žádný speciální dojem nezanechala, Matt už ale věděl svoje. Když jsem však někdy začátkem letošního roku slyšel jejich nový singl The Great Pan Is Dead, otevírající aktuální dvojku Cherish The Light Years, musel jsem si asi pět minut zatláčet oči zpátky do hlavy, jak mi lezly z ďůlků. Zvukově nic nového. 80s synths, rovné basy, říčné kytary a hejskovský zpěv. Ale na jejich novince a druhé desce jiného tria, britských White Lies, se opět zjevuje stará pravda o dvou, co dělají totéž. Zatímco Ritual je veskrze placatá a nezáživná snaha upéct něco, co se bude hezky nést vyprodanými stadiony, na Cherish The Light Years probíjejí skutečné vášně.

Čekání na Niki & The Dove

Niki & The Dove jsou ze Švédska a jejich oblíbený film je prý Manhattan. Film, ve kterém se Allen nechal inspirovat Bergmanem. Čímž náš krátký panatlantický ping-pong končí. Desku zatím nemají, jenom pár skvělých singlů, které se dost blbě stahují. A i když byste hlas Malin Dahlström snadno zaměnili s Karin Dreijer a hudebně i produkčně je to technicky vzato prostě jenom další electropopina s trochou skandinávského mysticismu, je v jejich hudbě něco, co mě už pár měsíců nutí zhruba ob týden googlovat jejich jméno, abych zjistili, jestli toho náhodou nemají víc.

Francouzští Mustard Pimp podpálí Chapeau Rouge

V Praze v pátek 26. listopadu zahraje francouzské duo Mustard Pimp. Divocí tvrďáci, kteří na scénu vlítli jako kometa před třemi lety. Etablovali se na labelu Dim Mak, vydali několik EP, množství remixů a taky 24 hodinový mixtape. Jejich mejdany jsou známé zabijáckou energií, která pramení z rozžhaveného electra, v němž najdete inspirace acidem, housem i metalem. V Praze se Mustard Pimp představí vůbec poprvé, jejich čas přijde po půlnoci na listopadovém vydání party CLASH! v Chapeau Rouge.

Producenti a DJs Mustard Pimp jako svůj domov uvádějí rebelující francouzská předměstí zvaná banlieu a inspiraci prý nacházejí u satana. Baron začínal jako acid house a techno DJ, eKa jako metalový kytarista. Debutovali v roce 2008 singlem Oh La La Satan, vzápětí o sobě dali slyšet EP Raging Blood. Rychlý nástup na scénu podpořili třetím EP: RER EP vyšlo na začátku roku 2009 a o pár měsíců později už Mustard Pimp podepisují smlouvu s vyhlášeným labelem Dim Mak Records milionářského synka Stevea Aokiho. Oslavili to velkolepým 12 hodinovým mixtapem Hercules Mixtape: „První dvě hodiny je jenom nové electro, třetí hodina jsou věci od Mustard Pimp, ve čtvrté hodině je to nejlepší electro z let 2006-8, ale i něco staršího, od páté do sedmé hodiny pokračujeme našimi oblíbenými oldschoolovými skladbami z techna a acidu, osmá až desátá hodina patří klasikám z britského acid techna a konečně poslední dvě hodiny zní naše oblíbené věci z žánrů gabba a hardcore!“

Pokračovat…

Sleigh Bells. Slyšíš jak zvoní?

autor
7 , Odkaz 0

Zhruba tři měsíce se pokouším dokopat k tomu, abych tu napsal o jedné z kapel, která mě letos zaujala nejvíc. Ale je to střídavý boj s leností a prokrastinací. Vlastně jsem čekal, že to za tu dobu někdo dávno udělá za mě. Ale zatím se nestalo. Což je vlastně překvapivé. Vzhledem k tomu, že tu o Sleigh Bells nejspíš většina dávno slyšela. Takže jenom stručně.  Jak se na dnešek sluší a patří, jsou dva, různého pohlaví a jsou z Brooklynu. A příznačně eklektický i jejich hudební původ. Jak se dočtete na Wiki, Derek E. Miller kdysi hrával post hardcore a Alexis Krauss coby náctiletá zpívala v dívčí kapele. A svým způsobem svým kořenům zůstali věrní dodnes. Derek ostrými a zvonivými riffy s údernosti vyhrávek během utkání amerického fotbalu, Alexis hláskem víly, která železnou pěstí vládne jídelně dívčí školy. Jako pojítko fungují dunivé a burácivé beaty a široká paleta různých pazvuků. Pro většinu světa je objevila M.I.A., která jim nabídla smlouvu u svého labelu N.E.E.T. A o zbytek se pak postaral fanfárovitý singl Tell ´Em, který jednu dobu vedl žebříček nejsledovanějších tracků na hypem.com Deska Treats, vydaná v květnu, je jenom logické vyústění příběhu, které ale v době, kdy už celé desky poslouchá málokdo, působí malinko nadbytečně a zpátečnicky. Vydávaní tracků jako jako součást happy meal v McDonalds nebo jiná podobně útočná distribuční forma by jim slušela víc. Ale svět taky nestál za odpoledne.

Kings Of Weather? Band Of Skulls.

Člověk leckdy pro oči nevidí. K britským Band Of Skulls a jejich loňskému debutu Baby Darling Doll Face Honey jsem byl trochu přehlíživý. Stáhnout, poslechnout, zapomenout. Žádnou akutní potřebou po dalších The Raconteurs, The Dead Weather, Kings Of Leon nebo vykrádačích Neila Younga jsem zrovna netrpěl. Oni se mi ale vrátili jako bumerang a za moji přezíravost mě trefili tvrdě rovnou mezi nohy. Dějištěm byl festival Europavox ve francouzském Clermont-Ferrand minulou sobotu, ale to není důležité. Důležité je být tam u toho, když se to zrovna děje. Dlouhatánská basistka Emma Richardson je uhrančivě normální holka, do které není problém ze zabouchnout. A když se její hlas prolne se zpěvem kytaristy Russella Marsdena může dojít i na krev, pot a slzy. Hned po koncertě jsem si  šel koupit jejich desku. Jenomže měli vyprodáno. Chápete to? Já už ano.

Leak Of The Week – 15. týden

autor
19 , Odkaz 0

Crystal Castles – Crystal Castles (17. 4. 2010)
Tak tohle bylo rychlý. V pátek tu informujeme o tom, že mají přijet na Pohodu, vzápětí se objevuje link na první singl Doe Deer a EP Celestica a hned den nato je deska venku. Crystal Castles na to jdou podobně jako Orbital, kteří taky nechali svá první dvě alba beze jména. U Orbital se mluvilo o zeleném a hnědém album. U Crystal Castles by se mohlo říkat např. „Vrata od garáže“ a „Krchov“. A napadá mě – je ta holčička na obalu novinky podobná malé Lourdes Ciccone náhodou, nebo je to vzhledem k těm vizuálům s omonoklovanou Madonnou z Alice Practice EP záměr? Pilotní singl sliboval řež ukrutnou. Slyšena vcelku a opakovaně je však novinka nakonec o něco smířlivější a melancholičtější než jednička. Oproti té je ale možná trochu méně monolitická. Otázka je, co si kdo vybere. Těším se na živo. (pk)

LCD Soundsystem – This Is Happening (17. 5. 2010)
This Is Happening přináší všechno, na co jsme od Jamese zvyklí – typické funkoidní „dfa beaty“, chytlavou basu, punkovou energii, ale taky nostalgii. Víc nostalgie než kdy předtím. Talking Heads, David Bowie, ale třeba i Velvet Underground, jejichž duch visí nad krásnou All I Want, což je tu nejhezčí holka na první poslech. Tracky mají sice v průměru docela brutální stopáž, ale tady skutečně nijak nepostřehnete, jestli posloucháte čtyřminutovou nebo desetiminutovou věc. Prostě… je to skvělá deska, tak si ji vychutnejte, protože další už nebude. (pp)

MGMT se chystají do pražské Archy. Prej.

autor
21 Odkaz 0

Tak tentokrát vážně. Budeme si sice muset ještě trochu počkat, ale MGMT mají podle všeho namířeno do pražské Archy. Poměrně příznačné pro dnešní dobu je, že tato zpráva nevzešla od žádné promo agentury, ale z Facebooku, kde přímo samotní MGMT (nebo spíš jejich management) založili nové eventy ke všem štacím svého nadcházejícího turné. Takže i vám možná přišla pozvánka na jejich koncert v Arše 10. prosince. Všeobecné nadšení z této události jednoznačně zastiňuje hádky nad tím, jestli je nová deska Congratulations vlastně skvělá nebo naprostý průser. Buďme rádi.

MGMT – Flash Delirium
MGMT – Congratulations

Daft Punk vystoupí na Rock For People. (APRÍL!)

autor
28 Odkaz 0

A je to tady. Na letošní Rock For People do Hradce Králové přijede po Prodigy i další obří jméno světové taneční scény. Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo tedy Daft Punk, kteří zrovna pracují na soundtracku ke sci-fi bijáku Tron Legacy, zavítají při svém nadcházejícím turné, zahrnujícím například i Mnichov konečně taky do Česka. Jejich vystoupení je naplánováno na neděli 4. července. Těšíme se!

Poslední komentáře od palinoman