A teď zas po dlouhé době z domova: EOST má nový web a v říjnu se vrací na pódia. Více se dozvíte na jejich stránkách, ze kterých vede link na sociální sítě. Keep it living!

[Více →]

Flying Lotus (na jehož Brainfeederu Teebs vydává) o něm řiká, že zní přesně tak, jak Avatar vypadá, Mary Anne Hobbs jeho skladby lepí jak na svoje kompilace, tak do svých tracklistů na BBC Radio 1. Když ho poprosíte, aby vám o sobě řekl pár vět, poví vám, že je introvert. Mtendre Mandowa je 23 letej [...]

[Více →]

Na týhle dvojici kámošů z vysoký se mi líbí jedna věc – nikdo pořádně neví, jak ten jejich žánrový audio mesh-up popsat. It’s not blog-house, it’s not electro-pop, it’s not even really “mash-hop” (as I described it above, whatever that means). Just to throw a few nonsensical made-up genre names at you, how about “disco-spaz,” [...]

[Více →]

Na Columbii se prý potkal i s Toro y Moi nebo Phillipem Oskarem Augustinem – dělá něco podobného co se týče upřímnosti, vkusu a inteligence, zvukově pak své skladby (kterých má kvanta – jednotlivě se povalují na webu nebo jsou součástí loňského / letošního alba) nijak moc nešpiní a nevylepšuje. Z Mata Cothrana jde až strach a [...]

[Více →]

Gonzales už je zase „chilly“ a po ódě na sedmdesátkový soft rock Soft Power, se nám vrací ve své plné kráse. Iwory Tower nechybí Gonzovo čarokrásné piano, hořký smysl pro humor (viz I Am Europe nebo The Grudge) ani bezchybné beaty od Boys Noize, který vlastně celé album i produkoval. Skladby jako Knight Moves, Bittersuite [...]

[Více →]

Asi tak před deseti lety jsem si dost ulítaval na jejich desce Fake Can Be Just As Good. V té době šlo ale o jiné Blonde Redhead – Amedeův vokál zněl jak Thom Yorke se vzteklinou, Kazu různě pištěla a vřeštěla a celý to dost nápadně připomínalo Sonic Youth. Pak ale přišlo vyklidnění a kapela [...]

[Více →]

Není to zrovna zakódováno v Meluchově trademarku, ale umí být i rozpustilý (viz. Shouting Distance). Lze v tom vidět nějakou drobnou změnu oproti minulým deskám, i tady ale zůstává raději tajemným (spíš než temným) a v sentimentu se netopí. Na Lasted se tedy neodpíchl směrem k novým obzorům a cílům, stejně ale mám pocit, že Thomas Meluch – neurazím-li [...]

[Více →]

Aeroplane – We Can’t Fly Dlouhé dva roky mě tihle dva Belgičani namlsávali skvělými singly a remixy, nakonec – před vydáním alba – Stephen Fasano opustil loď (resp. letadlo) a Vito De Luca pak vypustil do světa hrůzu jménem We Can’t Fly. Album, jehož název mluví za vše. Dolétali. Röyksopp – Senior Něco podobného udělali [...]

[Více →]

Pokud vás, stejně jako mě, nudila druhá deska Midnight Juggernauts, pak jsou tu ještě Miami Horror. Tenhle mladej klokánek má rád disco, 80s a kytárky a jeho debut Illumination je perfektní letní deska (nejen) pro všechny milovníky synťáků. Roztancuje vás, ale stejně tak se dá u ní dobře lenošit. Dva roky staré ípíčko Bravado berte [...]

[Více →]

Hned se omluvím Mikeymu zato, že jsem ho sem nepředhodil už dříve, tj. v době ještě před vydáním souhrnné kolekce Summer Heart, kde tak trochu rekapituluje (tracky, ve kterých tahá za rukáv Chaze Bundicka, jsou k poslechu skrz jeho bandcamp). Reflektovat má taky co – zvukové portfolium Blackbird Blackbird bobtná tempem skladba/týden. Vůbec vlastně pořád čekám až [...]

[Více →]