MGMT – Little Dark Age

autor
0 , , Odkaz 8

Na MGMT je nejvíc sympatické to, že dělají hudbu především pro sebe a nebojí se to dávat najevo. Před deseti lety debutovali megahitem Oracular Spectacular, aby jej pak následovali experimentálnější dvojkou Congratulations a ještě šílenější trojkou, díky které už mohli skoro pořádat přednášky na téma „jak ztratit půlku fanoušků během pár let“. U Little Dark Age by se mohlo zdát, že se kapela vrací k debutu a že jí dal label nůž na krk. Možná to tak i je, ale stejně je to velmi eklektické album, které překvapí na každém kroku a na písničkách přesně poznáte, kdy seděl za mixpultem Ariel Pink a kdy Patrick Wimberly (ex Chairlift). První půlka nemá v podstatě slabší místo a je pro mě prozatím největším vrcholem tohoto roku. Začíná to jít trochu z kopce až když začne Ariel bručet v šesté James. Tím ale nechci říct, že druhá půlka je špatná, jen mě nebaví tolik jako ta první.

4.5/5

 

Bibio – Ambivalence Avenue

autor
5 , , Odkaz 0

bibio

[rating: 4]

Poslední rým v dětské říkance, tak mi zní Bibio. Další tvůrce pokojíčkové elektroniky na scéně, říkáte? Se čtvrtým albem a přestupem na Warp zvuk částečně podlehl vycizelované produkci. Čemu se Stephen Wilkinson ubránit nedokázal je současný zvuk britského labelu. A je to dobře. Z minulých desek si sice odnesl cit na skládání hymen pro planoucí srdce trampů, co rádi přírodní zvuky a kytárku u ohně, jenže druhou rovinu téhle desky tvoří abstraktní hip-hop alá Hudson Mohawke. Ten si užijete v perfektní nahrávácí kvalitě, zatímco folkové skladby jsou prohnány přes zvukovou patinu pekelně starých magneťáků. Na počet songů 1:1, na dojem z nich 1:2 pro elektroniku. Ne, že by jeho folk nudil. Naopak. Z všemožných píčovin, ublíženejch týpků, co se na promofotky staví v lese tři hodiny do stylizovaných póz s nasazenou indiánskou čelenkou, ční po boku takového Ariel Pink bezmála jako perla. Někdy je ale prostě elektr(on)ický krb lepší než pravý táborák.