Caribou

autor
1 , Odkaz 0

Our Love je Danova nejvíc trendy deska, takže tu máme nějaké to árenbíčko a housový beaty. Škoda jen, že Dan šel víc na jistotu a nevymáchal to všechno ve svém klasickém psychedelickém soundu. Ale i tak je to výborný. I když je to o lásce.

Roosevelt

autor
1 , , Odkaz 0

Loni na podzim nás Marius Luber obdařil skvělým singlem Sea, na jaře nám zahrál na pražských Electronic Beats a teď je tu s novým EP Elliot, které obsahuje tři nové věci + Sea. Jasně, inspirace Caribou je tu hodně výrazná – úvodní věc zní jako Odessa (chybí už jen uřvaný opičák) a v Around You je zase klasická snaithovská basa, ale Luber umí psát tak dokonalý songy, že je to uplně fuk. Já toho kluka žeru.

Tropics

autor
0 , , Odkaz 0

Máme tu dvě strany mince.
První: Chris Ward a jeho Tropics, to je trendy věc od hlavy až k patě. Muzika pro hipsters bez vlastního názoru. Od toho názvu až po tu chillwavem nasmrádlou muziku, kterou někteří přirovnávají dokonce i ke Caribou.
Druhá: Není to úplně blbý, takže kdybych to narychlo odstřelil, tak by to nebylo fér. Vytáčí mě jenom tracky, co zní jak po padesátý znásilněný Washed Out, zbytek je zajímavý a stojí za poslech. Bohužel těch prvně jmenovaných je tu většina.

Leak of the week – 10. týden

autor
9 , , Odkaz 0

Bonobo – Black Sands (31. 3. 2010)
Simon Green je zajímavý člověk. Na jedné straně můžete na novince slyšet wonky ovlivněný track Kiara a pak je tu klasický nujazz ala El Toro, který zase zní jak osm let staří Cinematic Orchestra. A ač jsou na Black Sands slyšet spíš dozvuky let minulých, jde o velice nadprůměrné a muzikantsky precizní album.

Caribou – Swim (20. 4. 2010)
Dan Snaith už zase natočil boží desku. Zatímco minule brázdil vody psychedelie a barokního popu, teď to bere víc zeširoka. Úvodní Odessa jakoby vypadla z Unrest Erlenda Oye, Sun má náladu jeho první desky a taková Bowls zase zní jak z nového alba jeho kámoše Kierana Hebdena. Celé Swim na mě vlastně působí tak trochu jako takové „Best Of Caribou“, jenomže jde o skladby, které jsme předtím nikdy neslyšeli.

Goldfrapp – Head First (23. 3. 2010)
Pokud jste slyšeli první singl Rocket, tak už asi víte, že tentokrát se nám Will a Alison (stejně jako skoro všichni teď) vydali do osmdesátek. A stejně jako onen singl, i zbytek alba je prvoplánovka každým coulem. Who Cares? Horší už je to, že polovina písniček je tak trochu vatička. Po skvělém startu (Rocket, Believer, Alive) už pak stojí za to jen Shiny And Warm a možná ještě Head First. Trochu málo ne?