MGMT – Little Dark Age

autor
0 , , Odkaz 8

Na MGMT je nejvíc sympatické to, že dělají hudbu především pro sebe a nebojí se to dávat najevo. Před deseti lety debutovali megahitem Oracular Spectacular, aby jej pak následovali experimentálnější dvojkou Congratulations a ještě šílenější trojkou, díky které už mohli skoro pořádat přednášky na téma „jak ztratit půlku fanoušků během pár let“. U Little Dark Age by se mohlo zdát, že se kapela vrací k debutu a že jí dal label nůž na krk. Možná to tak i je, ale stejně je to velmi eklektické album, které překvapí na každém kroku a na písničkách přesně poznáte, kdy seděl za mixpultem Ariel Pink a kdy Patrick Wimberly (ex Chairlift). První půlka nemá v podstatě slabší místo a je pro mě prozatím největším vrcholem tohoto roku. Začíná to jít trochu z kopce až když začne Ariel bručet v šesté James. Tím ale nechci říct, že druhá půlka je špatná, jen mě nebaví tolik jako ta první.

4.5/5

 

Chairlift – Moth

autor
0 Odkaz 0

Moth, třetí to album brooklynské dvojice Chairlift, je artpopový skvost. Jejich nejpestřejší a nejodvázanější počin zároveň, který vám vyrazí dech jak díky tradičně teatrálnímu (zde myšleno v dobrém) projevu Caroline Polachek, jenž své osobní texty vyzpívává ve vysokých falzetech, tak i kvůli bombastické produkci. Chairlift totiž nacpali nápady kam mohli. Netradiční beaty, prapodivné schizofrenní synťáky, glitchoidní ruchy… není takt ve kterém by něco takového nebylo. Duo ale zároveň nezapomnělo skládat i skvělé a chytlavé věci, o čemž přesvědčuje hlavně v první půlce, která se (kromě úvodní Look Up) skladá v podstatě jen ze samých hitů. Vrchol ale přichází v půlce alba s osobní zpovědí v podobě dojemné Crying in Public. První zásadní deska tohoto roku.

Ejecta

Duo Ejecta tvoří synťákový fetišista Joel Ford (Ford & Lopatin) a Leanne Macomber, která hraje s Neon Indian, její vokální projev lehce připomíná Caroline Polachek a vyžívá se ve fotkách, kde ukazuje svůj pozitivní vztah k přírodě. Hodně 80s, hodně atmosférické, hodně chytlavé. Přesně pro mě.

Chairlift

autor
0 Odkaz 0

Je blbý mít kapelu se svojí holkou, protože když přijde rozchod, někdo musí z kola ven. V tomto případě to byl Aaron Pfenning a z tria se stalo duo. Zpěvačka Caroline Polachek naštěstí zůstala, protože ona je to, co dělá tuhle kapelu tak výjimečnou. Jistě, je to holka tak trochu teatrální, ale umí s tím (na deskách) dobře pracovat. Střídá různé hlasové výrazy a přitom jí to věříme. A žasneme. Something je totiž ještě o třídu lepší než debut. Kapela tu svůj osmdesátkami šlehlý popík posouvá díky větší kreativitě a skladatelské rafinovanosti ještě o kus dál. Zatímco takoví Goldfrapp si na své poslední desce s osmdesátkovým kýčem jen s nadsázkou pohrávali a občas si z něj stavěli růžový pomník, Chairlift jej zapracovávají do své hudby s mnohem větší grácií. A některé tracky budou na vás působit tak, až vám z toho poleze mráz po zádech. Hysterie? Tak si to poslechněte a uvidíte.

SOMETHING Album Sampler by Chairlift

The Hundred In The Hands – další Brooklyn’s finest pop

autor
0 , , Odkaz 0

Warp records se drží aktuálních trendů jako klíště, proto není divu, že po úspěchu brooklynských Class Actress a Chairlift sáhli po stylově spřízněných krajanech The Hundred In The Hands. I ti se vyžívají v popovém minimalismu 80s, který ale přitom nepostrádá až nechutně chytlavé melodie, hutná basová arpeggia a kytary, které jednou „marrovsky“ zvoní, jindy jsou zas krásně zamlžené – taková In To It jakoby vypadla z nějakých pozdních Cocteau Twins. Jason a Eleanore se mi už prostě víc do vkusu strefit nemohli.

Chairlift na Famufestu

autor
2 , , , Odkaz 0

6. – 9. listopadu se koná v Divadle Archa další ročník festivalu Famufest a ten letošní slibuje opravdu zajímavá jména – australské elektro-freaky The Presets, americké experimentátory High Places a jejich krajany Chairlift. U těch bych se rád trošku pozastavil, protože jejich letošní album Does You Inspire You stojí skutečně za to. Kate Bush, Cocteau Twins, prostě ta pravá 80s atmosféra s typickými synťákovými zvuky. Nejde ale o žádnou rozmlženou, těžce stravitelnou věc plnou vazbení a upištěného vokálu, Does You Inspire You je především kvalitní popová deska a každá z jedenácti skladeb má v sobě silnou melodii a atmosféru. Naživo to bude jistě zážitek.