Friendly Fires a jejich Late Night Tales

autor
0 , Odkaz 0

To, že mají Friendly Fires zajímavý a pestrý vkus na muziku už víme dlouho, takže byste si jejich příspěvek do série Late Night Tales neměli nechat rozhodně ujít. Pánové potěší jak jejich zálibou v oldskůl disku (Dennis Parker, Space) a nesmrtelných klasikách (Cocteau Twins, Slowdive, Stereolab), tak i kvalitním výběrem z poslední doby (Bibio, SBTRKRT, Grouper, Laurel Halo). Navíc tu najdeme i jejich exkluzivní cover Why Don’t You Answer od Eberhard Schoener and Sting a vyprávějícího Benedicta Cumberbatche alias Sherlocka. Tohle se povedlo.

Beat Connection

The Palace Garden je dobré album. Problém je v tom, že zní stejně jako spousta jiných, co jsem za poslední dobu slyšel. Všechno to je jak derivát Friendly Fires nebo Lost Valentinos. Jako co je tohle za vlnu? Všichni míchají rock s elektronikou, přidávaj do toho různý exotický perkuse a vokály jsou samý reverb, aby to mělo tu pravou plážovou atmošku. Jo, je léto, je to fajn, ale mě už to nebaví. Opakuju, že tohle je dobrá muzika, jen je toho už moc.

Friendly Fires – na plážový mejdan

autor
0 , Odkaz 0

Druhá deska Friendly Fires – sympatické trojky ze St Albans nenabízí v podstatě nic, co bysme neslyšeli už na debutu. I tady jsou tracky hodně vysoko nad průměrem a samozřejmě je za ty tři roky znát i určitá vyzrálost. Přibylo víc 80s omáčky a takový ten středomořský feeling, kterým mi velmi připomínají Lost Valentinos a jejich výborné album Cities Of Gold. Vhodné ke grilování nebo k západům slunce.

Friendly Fires – Blue Cassette (mp3)

Ani Klaxons, ani Friendly Fires. Prostě Delphic.

autor
30 , , Odkaz 0

delphic460

Narazil jsem na ně minulý týden na nějakém blogu, kde tuhle trojici nazvali manchesterským křížencem Klaxons a Friendly Fires, což – pokud vezmeme v potaz všechny aspekty tohoto tvrzení – zní jako poklona, ale k Delphic je to trochu nespravedlivé. Díky zmínce o Klaxons je každý bude mít za surfaře na vlně, která, jak ví každý špunt, nikdy neexistovala. A Friendly Fires jsou pro mě i přes pár zajímavých nápadů a docela originální zvuk pořád tak nějak do počtu. Nikdy to dostatečně nerozpálili, když si o to situace říkala.

A tam, kde jenom nesměle ťukali, Delphic – jak se říká – rovnou vykopli dveře. Já vím, je možná trochu odvážné říct to o kapele, co má všeho všudy tři dema (na netu jsou nicméně k nalezení v dost slušné kvalitě), žádné video a žádnou pořádnou fotku, ale tohle by mohla být jedna ze zajímavostí roku. Manžestr je manžestr.

Friendly Fires – Friendly Fires

autor
2 Odkaz 0

[rating:3]

S kapelami typu Friendly Fires je velký problém v tom, že jednu dobu byste za ně položili život (což jsou přibližně tak ty první dva týdny), ale pak, když se rychle oposlouchají už je skoro nemůžete ani cítit. Všechny ty „Filter kapely“ jako The Ting Tings, Black Kids nebo Ladyhawke si mě pokaždé omotají kolem prstu silnými hitovkami, které jim hned slupnu jako malinu, ale tím si taky paradoxně vykopou vlastní hrob.

Úvodní, Klaxons připomínající, Jump In The Pool, Paris nebo Strobe vás určitě hned dostanou, stejně jako těch zbylých sedm tracků, ale za rok už si na ně možná ani nevzpomenete. U tohohle se holt nesmíte tvářit moc vážně.