Outfit – Slowness

autor
0 , , Odkaz 1

To, že jsou jsou liverpoolští Outfit zajímavou kapelou, napoví už první song New air, ve které se objevuje rozloopované a rozostřené piano, které tam i přes svou rozháranost sedí jak prdel na hrnec. Slowness zní jako Hot Chip (btw v Smart thing jako kdyby zpíval Alexis) nebo Django Django kdyby byli posedlí osmdesátkovým sofistikovaným popem. Jejich profesorský přístup a mírná teatrálnost zaručuje velice dobrodružný poslech. Jdu si sehnat jejich první album Performance.

Hot Chip

autor
0 , Odkaz 0

Na minulé In Our Heads dosáhli Hot Chip svého vrcholu a já se nebojím říct, že je to pro mě nejvíc zásadní deska za posledních několik let. Why Make Sense? není o dost horší. I tady jsou rozpoznatelné dvě základní formy skladeb. První je klasickou přehlídkou nápadů, kde kapela boří typické postupy, střídá motivy, kombinuje, vrství a často to jsou spíš takové minimixtapy. Ta druhá je víc písničková a je znát, že skladby vznikaly převážně u alexisova piana. Obě formy se skvěle doplňují a i díky tomu působí výsledek tak vyrovnaně. Hot Chip se zkrátka povedlo natočit už druhý majstrštyk za sebou a za to mají mé velké uznání, ať už se vám to líbí nebo ne.

Jape

autor
0 , , , Odkaz 0

This Chemical Sea je sympatické album, které osciluje někde mezi Hot Chip a Cut Copy a ve své první půlce se může pochlubit i několika skvělými tracky, za které by se nemusel stydět ani Alexis a spol. Ideální jako jednohubka při čekání na nové Hot Chip.

Cymbals

autor
0 , , , Odkaz 0

Pojmenovaní podle knihy akademika z Princetonu, na fotkách se snaží působit jako introvertní intoši… prostě „art pop“. Cymbals ale především umí skvěle pracovat s melancholií. Dokážou tam dostat to správné kouzlo a právě to je odlišuje od podobných (a průměrných) kapel typu Everything Everything nebo Alt-J. Jasně, jsou tu strašně cítit Hot Chip nebo Metronomy (ten synťák v Empty Space je už trochu na pováženou), ale když někdo udělá takhle silnou desku, tak mu to můžeme s klidem odpustit. Amen.

Wave Machines

autor
0 , , Odkaz 0

Wave If You’re Really There bylo jedno z nejlepších a zároveň nejvíc nedoceněných alb roku 2009 a je mi pořád záhadou, proč tahle kapela není dostatečně slavná a u nás se o ní prakticky nepsalo. Přitom tohle je přesně ideální hudba pro fanoušky kapel typu Hot Chip nebo Junior Boys a stejně jako u nich, i tady můžeme krásně sledovat, jak se MÁ dělat hudba. A o Pollen, na který jsme si mimochodem museli počkat víc jak tři roky, to platí dvojnásob. Narozdíl od debutu je výrazně komplikovanější, elektroničtější a zvukově mnohem kompaktnější. Kapela se tentokrát zaměřila víc na emoce než na hitovky (z těch ční nejvíc singlovka I’ll Fit) a opět se jí to povedlo. Nezačíná nám ten rok špatně.


Wave Machines Ill Fit by le-pere-de-colombe

Hot Chip

autor
1 , Odkaz 0

Hot Chip natočili své nejlepší album. Není na něm žádné Over and Over nebo Ready For The Floor a přesto se vám ty – zprvu nenápadně se tvářící – melodie usídlí v hlavě jak klíšťata. K tomu si připočtěte jejich klasický producentský um, který je tady v podstatě až na hranici geniality a myslim, že je jasné, že nic lepšího už letos neuslyšíme. Poslechněte si, jak skvěle kombinují disko, rnb a synth pop a jak jsou přitom strašně sví. Jak skvěle pracují se zvuky synťáků a aranžemi, jak umí do tracku vložit zajímavý sample, etc… Vy si možná myslíte, že jsem se pomát, ale tady je víc nápadů než na všech českých nahrávkách za poslední rok.

The Chap

autor
0 , , Odkaz 0

The Chap jsem vždycky chápal jako úchylnější variantu spřízněných Hot Chip. Jejich popové experimentování bylo vždy zábavné a jejich rukopis ojedinělý. Na minulé Well Done Europe ale experimentů a úchyláren výrazně ubylo a na aktuální We Are Nobody už najdeme skoro jen klasické písničky. Všichni stárneme. Ale i když už nemají takovou chuť si hrát a dělat kraviny jako dřív, psát chytlavé melodie je evidentně neopustilo a některé písničky jsou dokonce pres svůj melancholický nádech až dojemné.

New Build

autor
0 , , Odkaz 0

Po The 2 Bears tu máme další vedlejšák z Hot Chip, který si založili jeho dva členové Al Doyle (ten hrál i v LCD Soundsystem) a Felix Martin. Zatímco medvědi Joe Goddarda uvařili kvalitní porci house music, New Build je domovské kapele mnohem blíž a díky zvuku, který je docela řízlý 80s, mi spíš připomínají projekt Grovesnor, za kterým stojí zase bývalý člen Hot Chip, Rob Smoughton. Yesterday Was Lived And Lost začíná slibně. První čtyři tracky jsou jednoznačně nejlepší, bohužel někdy v půlce se to posere, album začíná dost nudit a z průměru se už pak nevyškrábe. Škoda.

The Shoes – Le Pop Francais

autor
0 , , , , Odkaz 0

Pokud máte rádi Hot Chip, Junior Boys, Wave Machines a podobné inteligetně-popové kapely, měli byste určitě sáhnout po francouzských The Shoes. Ti byli donedávna známí jako velice zdatní remixéři a dokonce se podíleli i na posledním albu Shakiry (nedělám si srandu). Muzika na jejich debutu Crack My Bones je převelice pestrá (a vy víte, že to já rád) a neskutečně fresh, takže pokud budete zrovna hledat něco zábavného a vkusného na ranní cesty do práce, jste na správné adrese.