Leak Of The Week – 39. týden

autor
2 , , , Odkaz 0

ian

Ian Brown – My Way (28. 9. 2009)
Upřímně, Brownovy sólové desky nebyly nikdy nic extra, největší zápis do hudební historie si odbyl samozřejmě v dresu Stone Roses. Přesto se mu v UK pořád slušně daří – téměř každá jeho deska se dostane do top ten. Zajímavostí je, že My Way je údajně ovlivněná Jacksonovým Thrillerem a přitom šla na master v den, kdy král popu zemřel. My Way sice patří k těm lepším zářezům z Ianových sólovek – slušnejch pecek je tu náhodou docela dost – ale zaručeně má taky nejhorší obal.

air

Air – Love 2 (6. 10. 2009)
Už je to dlouhých deset let, co Sexy boy a Kelly, co tak ráda sledovala hvězdy, dělali mejdan na Moon Safari. Páté studio album Nicolase Godina a JB Dunckela je spíš takovou smutnou vzpomínkou na něj. Je o fous lepší než předešlé Pocket Symphony, je víc psychedeličtější, jdou v něm cítit ozvěny space age a chvilkami dokonce zní, jakoby při nahrávání asistovali Stereolab. Přitom jde o první nahrávku, kterou si pánové produkovali kompletně sami. Love 2 je prostě jen slušná porce hudebního retra, která neurazí.

Sing Sang Sung / Air from Moon on Vimeo.

hudmo

Hudson Mohawke – Butter (12. 10. 2009)
Kdyby jsme chtěli být krutí, práskneme na vyblitej safari obal nálepku „For fans of Flying Lotus“. Jenže tak to není. HudMo jede sice podobnou muziku, ale jeho styl je jasně čitelnej – je víc do funky, strká tam ty svoje šmoulí hlásky ala Dan Deacon a hlavně do toho pumpuje i víc humoru (viz například Gluetooth). A když si vezmete, že je mu teprve dvacet, musíte mu pár bodů přidat, stejně jako Warpu, který neshnil v 90s idm, ale jede současnej zvuk.

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

Mp3 sampler

drag

Dragonette – Fixin To Thrill (5. 10. 2009)
Nové album Peaches, ehm pardon, chtěl jsem říct Dragonette, je docela jízda. Už v klipu k titulní věci se provokuje, jak má, a v Gone Too Far na nás dokonce vytáhnou banjo, do toho jedou synťáky a basičky ala Calvin Harris a když zrovna Martina Sorbara nestačí být za každou cenu sexy a provokativní, tak se to dá i posluchat, hehe. Jinak to není vůbec blbá popina.

Bibio – Ambivalence Avenue

autor
5 , , Odkaz 0

bibio

[rating: 4]

Poslední rým v dětské říkance, tak mi zní Bibio. Další tvůrce pokojíčkové elektroniky na scéně, říkáte? Se čtvrtým albem a přestupem na Warp zvuk částečně podlehl vycizelované produkci. Čemu se Stephen Wilkinson ubránit nedokázal je současný zvuk britského labelu. A je to dobře. Z minulých desek si sice odnesl cit na skládání hymen pro planoucí srdce trampů, co rádi přírodní zvuky a kytárku u ohně, jenže druhou rovinu téhle desky tvoří abstraktní hip-hop alá Hudson Mohawke. Ten si užijete v perfektní nahrávácí kvalitě, zatímco folkové skladby jsou prohnány přes zvukovou patinu pekelně starých magneťáků. Na počet songů 1:1, na dojem z nich 1:2 pro elektroniku. Ne, že by jeho folk nudil. Naopak. Z všemožných píčovin, ublíženejch týpků, co se na promofotky staví v lese tři hodiny do stylizovaných póz s nasazenou indiánskou čelenkou, ční po boku takového Ariel Pink bezmála jako perla. Někdy je ale prostě elektr(on)ický krb lepší než pravý táborák.