Švindlování s The Joy Formidable

Někomu stačí 8 skladeb a 5 dní k tomu, aby zatížil internetové linky, nováčkům na scéně jako jsou velšští The Joy Formidable trvalo skoro 2 roky, než se z minialba A Balloon Called Moaning dopracovali k řádnému debutu The Big Roar. A raději nedomýšlet, jak to mohlo dopadnout, kdyby hráli na Pohodě 2009 o trochu dříve, než přišel ničivý vichr…
Na debut se prodraly i nejchytlavější singly Cradle a Austere (pravda, v trochu zbytečně „přeprodukovaných“ verzích), Whirring nám přibralo víc než polovinu stopáže. (Hluko)zvukově, epicky i melodicky se nepohybují, ale přímo stojí v jedné řadě s Blood Red Shoes, The Subways nebo Johnny Foreigner. Konkurence je však obrovsky silná a i když je regulérní deska The Joy Formidable poněkud recyklovaná, na postup do dalšího kola vyjednávání o přízeň to ještě se zalehlýma ušima stačí. S příští deskou tak švindlovat už nepůjde.

Johnny Foreigner – Salt, Peppa And Spinderella

autor
2 Odkaz 0

[rating:4]

Johnny Foreigner jsou esencí indie kapely posledních měsíců – kromě modelu kluk/holka (Alexei/Kelly), kteří se často střídají za mikrofonem, mají v kapele bonus v podobě afro-bubeníka (Junior) – takže něco mezi The Subways, Blood Red Shoes a Black Kids. Původně to měla být recenze na jejich desku Waited Up ‚Til It Was Light (Best Before Records), která je přesně dle očekávání mladá, nasraná a uřvaná, chce toho říct hodně a co nejrychleji, o to více se ale snižuje její trvanlivost. Pokud se mají stát kapelou jednoho hitu, tak za v pořadí pátý singl Salt, Peppa And Spinderella po právu. Za 3 minuty postupnou gradací projdou přes melancholii až k agónii, remixy obstarali Bloc Party (přesně dle jejich „intimního“ rozpoložení), stájoví kolegové Dananananaykroyd z nich udělali Audio Bullys a Sasha & John Digweed jim otvírá cestu na tradiční taneční parket.