Nenaplněná očekávání

autor
3 , , Odkaz 0

Aeroplane – We Can’t Fly
Dlouhé dva roky mě tihle dva Belgičani namlsávali skvělými singly a remixy, nakonec – před vydáním alba – Stephen Fasano opustil loď (resp. letadlo) a Vito De Luca pak vypustil do světa hrůzu jménem We Can’t Fly. Album, jehož název mluví za vše. Dolétali.

Röyksopp – Senior
Něco podobného udělali nedávno i Basement Jaxx s jejich Zephyr, což nebyla nijak skvělá, přesto poměrně zajímavá věc. Senior, to jsou jen nudné instrumentálky, ve kterých není jediná špetka nápadu, či náznak kreativity. Občas je lepší nechat šuplíky zavřené.

Klaxons – Surfing The Void
Hele kluci, budeme teď vypadat dospěleji, hrát něco, o čem budeme tvrdit, že je to na pomezí prog-rocku a tak… takovej art rock jakoby akorát moderní prostě… Takže zahoďte už konečně ty trapný křiklavý mikiny a já jdu za tím týpkem, co se stará Bellamymu vo hadry. Čau.

Pravdoláskaři MGMT se vracejí

autor
11 , Odkaz 0

Den D se blíží a nervozita stoupá. Do oficiálního vydání třetí desky (pokud počítáte i docela vtipný debut vydaný pod jménem The Management) newyorských MGMT zbývá méně než měsíc. Je asi jenom otázkou dní, kdy se na netu objeví celá deska, protože první dva kousky už unikly. Jedná se o poměrně rozmáchlý, ale přitom docela roztanečný track Flash Delirium, který trochu připomíná nějakou coververzi od Roxy Music zakopnutou pod lednici a podstatně „pravdoláskovější“ titulní track. V obou je ale rukopis MGMT, dá-li se o něčem takovém u kapely po jednom plnohodnotném album vůbec mluvit, poměrně zřejmý. A obě naznačují, že u MGMT měli s druhou deskou (dobrá, dohodněme se na tomhle označení) podstatně menší problém, než u takových Klaxons, kteří už ten správný termín k vydání pokračování slavného debutu nejspíš definitivně prošvihli. Takže kdo se na nové MGMT těšil, nemá důvod se po těchto dvou prvních vlasťovkách netěšit ještě o kousek víc.

MGMT – Flash Delirium
MGMT – Congratulations

Ani Klaxons, ani Friendly Fires. Prostě Delphic.

autor
30 , , Odkaz 0

delphic460

Narazil jsem na ně minulý týden na nějakém blogu, kde tuhle trojici nazvali manchesterským křížencem Klaxons a Friendly Fires, což – pokud vezmeme v potaz všechny aspekty tohoto tvrzení – zní jako poklona, ale k Delphic je to trochu nespravedlivé. Díky zmínce o Klaxons je každý bude mít za surfaře na vlně, která, jak ví každý špunt, nikdy neexistovala. A Friendly Fires jsou pro mě i přes pár zajímavých nápadů a docela originální zvuk pořád tak nějak do počtu. Nikdy to dostatečně nerozpálili, když si o to situace říkala.

A tam, kde jenom nesměle ťukali, Delphic – jak se říká – rovnou vykopli dveře. Já vím, je možná trochu odvážné říct to o kapele, co má všeho všudy tři dema (na netu jsou nicméně k nalezení v dost slušné kvalitě), žádné video a žádnou pořádnou fotku, ale tohle by mohla být jedna ze zajímavostí roku. Manžestr je manžestr.

Těšte se na Nové hříchy

autor
7 , , Odkaz 0

Louise Hayter je v New Young Pony Club moje favoritka od té doby, co jsem je viděl live vloni v Mnichově na afterparty MTV EMA. Jen si to představte – holka s vizáží trochu upjaté, ale nesmírně sexy sekretářky stojí za klávesami sošně jako z klipu Roberta Palmera na vysokých podpatcích, v silonkách a v mini kostýmku těsně pod zadek. Jasně rudá rtěnka, vlasy stažené do drdůlku a výraz, že nevíte, jestli se usmívá nebo posmívá. Prostě rajc. No a tahle holka teďka má svůj vlastní projekt. Nevím, jestli jí s tím pomáhají kolegové z NYPC, Jamie Reynolds z Klaxons , se kterým chodí nebo kdo, ale baví mě to. The New Sins se totiž drží při zdi tam, kde to Sophie Ellis-Bextor už rozpalovala moc hitparádově. Jsem zvědav na další tracky i další klipy.

the new sins – it doesn’t work like that

Atentát na Soulwax skrz Beatles?

autor
3 , , , , Odkaz 0

Soulwax si teda věří. Těmhle belgickým electro drakům už asi nestačí remixovat jenom „vrstevníky“ jako Klaxons, Daft Punk, LCD Soundsystem, MGMT nebo Justice. Po Rolling Stones a poměrně slušné, byť ne úplně smrtící přemíchávce You Can´t Always Get What You Want, si totiž troufli rovnou na samotné Beatles a jejich převratnou Eleanor Rigby, zaranžovanou jenom pro smyčcové kvarteto. Právě tahle skladba (přesněji řečeno její instrumentální verze, doplněná elektronickým beatem) se objevila na několika blozích se stále ceněnějším přídomkem Soulwax remix. Ale je to celý nějaký levý. Jednak by to byl asi nejslabší remix, jaký Soulwax kdy udělali (viz výrok v diskusi na jednom blogu: „Zní to jako když stojím ve výtahu a někomu ze sluchátek hrají Kraftwek. To není dobrý.“), jednak ho Soulwax nemají na žádné ze svých jinak velmi pečlivě aktualizovaných ofiko stránek. Ale když ne Soulwax, kdo teda? A proč to podepsal jménem chlapců z Ghentu? Kdo má v tomhle atentátu prsty, ať se přizná dobrovolně.

The Beatles – Eleanor Rigby (Soulwax Remix)
The Rolling Stones – You Can’t Always Get What You Want (Soulwax Remix)
MGMT – Kids (Soulwax Remix)