MGMT – Little Dark Age

autor
0 , , Odkaz 8

Na MGMT je nejvíc sympatické to, že dělají hudbu především pro sebe a nebojí se to dávat najevo. Před deseti lety debutovali megahitem Oracular Spectacular, aby jej pak následovali experimentálnější dvojkou Congratulations a ještě šílenější trojkou, díky které už mohli skoro pořádat přednášky na téma „jak ztratit půlku fanoušků během pár let“. U Little Dark Age by se mohlo zdát, že se kapela vrací k debutu a že jí dal label nůž na krk. Možná to tak i je, ale stejně je to velmi eklektické album, které překvapí na každém kroku a na písničkách přesně poznáte, kdy seděl za mixpultem Ariel Pink a kdy Patrick Wimberly (ex Chairlift). První půlka nemá v podstatě slabší místo a je pro mě prozatím největším vrcholem tohoto roku. Začíná to jít trochu z kopce až když začne Ariel bručet v šesté James. Tím ale nechci říct, že druhá půlka je špatná, jen mě nebaví tolik jako ta první.

4.5/5

 

MGMT

autor
1 , Odkaz 0

Pokud bylo Congratulations (já osobně jej mám teda mnohem radši než debut) pro vás šok, z nového alba se vám orosí čelo ještě rychleji. MGMT se totiž se svým psychedelickým zvukem posunují ještě dál a nutno říct, že asi tak půlka desky je super (hlavně Alien Days, Introspection a Your Life is a Lie), ale zbytek nudí. Hodně nudí. Docela by mě zajímalo, jak se na tohle tváří lidi v Columbia records.

Cloud Control

Těžko říct, jestli za to může obrovský úspěch jejich krajanů Tame Impala, každopádně Cloud Control jsou na své druhé desce Dream Cave podstatně psychedeličtější a experimentálnější. Člověk se občas neubrání srovnání s takovými MGMT nebo Grizzly Bear, a ano, v mnoha případech s nimi drží i krok.

MGMT se chystají do pražské Archy. Prej.

autor
21 Odkaz 0

Tak tentokrát vážně. Budeme si sice muset ještě trochu počkat, ale MGMT mají podle všeho namířeno do pražské Archy. Poměrně příznačné pro dnešní dobu je, že tato zpráva nevzešla od žádné promo agentury, ale z Facebooku, kde přímo samotní MGMT (nebo spíš jejich management) založili nové eventy ke všem štacím svého nadcházejícího turné. Takže i vám možná přišla pozvánka na jejich koncert v Arše 10. prosince. Všeobecné nadšení z této události jednoznačně zastiňuje hádky nad tím, jestli je nová deska Congratulations vlastně skvělá nebo naprostý průser. Buďme rádi.

MGMT – Flash Delirium
MGMT – Congratulations

Pozor na Baby Monster!

Jméno portlandských Baby Monster zní docela roztomile a vzbuzuje dojem, že máte co dočinění s něčím ošklivě neškodným, jako je třeba Shreck Jr. Jenomže je odvozeno od aspoň pro mě docela složité matematické skupinové teorie, kterou vám rozhodně spíš vysvětlí nějaký matfyzák než já. A to už o nositelích tohoto jména cosi vypovídá. Poprvé jsem je zaregistroval v souvislosti s přeexponovaným pochoďákem Ultra Violence And Beethoven, který nakonec s Mechanickým pomerančem – jak jsem se původně domníval – neměl moc společného. Ale nevadí. Kdo na blozích pátrá podle tagů Animal Collective, Passion Pit nebo MGMT, taky by litovat nemusel. A hned s následující skladbou She Comes Alive, ve které je možná víc MGMT tak jak jsme je dosud znali, než na jejich dvojce Congratulations, se Baby Monster dočkali i prvního regulérního hitu. Takhle skladba totiž má v sobě přesně tu správnou harmonickou kombinaci i atmosféru malin nezralých (nebo aspoň nepřezrálých), která vás nutí poslouchat ji pořád dokola a dokola a dokola a dokola až do totálního omrzení. Dejte si na ně pozor.

Baby Monster – She Comes Alive

Leak of the week – 11. týden

autor
9 , Odkaz 0

Mux Mool – Skulltaste (23. 3. 2010)
Tenhle chlapík nás svými eps Drum a (především) Just Saying Is All namlsal tak, že bysme našli asi málokoho, kdo by za jeho dlouhohrající debut nedal už předem ruku do ohně. Ušetřete si popáleniny. Skulltaste je sice prima album, ale žádná bomba to není. Co jsem na tomhle týpkovi vždycky obdivoval, byla ta barevnost a zábavnost, která z jeho hudby čišila. Skulltaste je samozřejmě taky barevné a občas i hodně zábavné a pár tracků je fakt božích (hlavně ty zvukově zaoblenější), ale dohromady je to trochu nuda. Muxovi prostě sedí spíš kratší formáty. (pp)

MGMT – Congratulations (13. 4. 2010)
Málokdy má na desku tolik lidí názor už v den jejího úniku, jako v případě dvojky MGMT. Většinou se mluví o kroku stranou, záměrném klamání tělem anebo dokonce rovnou o otočení se zády k těm, kteří kapelu vynesli tam, kde je. Congratulations je možná jiná, než většina lidí čekala, ale rozhodně nezní v kontextu s debutem Oracular Spectacular nelogicky. Nejsou tu sice žádné hitíky jako Time To Pretend nebo Kids, které by se mohly stát víkendovým ranním soundtrackem těch, kdo na parketu vydrží úplně nejdýl. Jenomže ty byly i na debutu jenom dva. Zbytek tvořily idealisticky zasněné songy s občasnými sarkastickými šlehy, zahalené do zvuku space rockového období Davida Bowieho a psychedelie The Beach Boys. A právě tahle stránka získala na Congratulations na akcentu, možná ještě obohacená o rozšafnost Roxy Music. Podle mě je to rozhodně lepší, než kdyby se kapela křečovitě pokoušela překročit vlastní stín a natočit další pecku nebo dvě, která roztančí i přinutí k zamyšlení. U mě dobrý. (pk)

Pravdoláskaři MGMT se vracejí

autor
11 , Odkaz 0

Den D se blíží a nervozita stoupá. Do oficiálního vydání třetí desky (pokud počítáte i docela vtipný debut vydaný pod jménem The Management) newyorských MGMT zbývá méně než měsíc. Je asi jenom otázkou dní, kdy se na netu objeví celá deska, protože první dva kousky už unikly. Jedná se o poměrně rozmáchlý, ale přitom docela roztanečný track Flash Delirium, který trochu připomíná nějakou coververzi od Roxy Music zakopnutou pod lednici a podstatně „pravdoláskovější“ titulní track. V obou je ale rukopis MGMT, dá-li se o něčem takovém u kapely po jednom plnohodnotném album vůbec mluvit, poměrně zřejmý. A obě naznačují, že u MGMT měli s druhou deskou (dobrá, dohodněme se na tomhle označení) podstatně menší problém, než u takových Klaxons, kteří už ten správný termín k vydání pokračování slavného debutu nejspíš definitivně prošvihli. Takže kdo se na nové MGMT těšil, nemá důvod se po těchto dvou prvních vlasťovkách netěšit ještě o kousek víc.

MGMT – Flash Delirium
MGMT – Congratulations

2010: očekávaná alba

autor
46 , , , , Odkaz 0

2010

Daft Punk – Tron Legacy (prosinec)
Jasně, do příštího prosince času dost, ale neříkejte, že nejste zvědaví s čím ti dva přijdou.

Four Tet – There Is Love in You (26. 1.)
Vypadá to, že Kieran Hebden chytá druhý dech. Po dlouhých letech zní zas aktuálně.

Gorillaz – Plastic Beach (8. 3.)
Třetí a údajně nejpopovější Gorillaz. Damon chce konkurovat zpěvákům z X-Factoru.

Goldfrapp – Head First (22. 3.)
Přijde opět raněná laň nebo se budou ve skříni hledat flitry a diskokoule?

Hot Chip – One Life Stand (9. 2.)
Tihle mě ani zklamat nemůžou, navíc první singl k titulní písni je velice příjemný.

Massive Attack – Heligoland (8. 2.)
Symboly našeho mládí to dneska mívají těžké.

MGMT – Congratulations (leden)
Oracular Spectacular byla super deska. No, nechtěl bych bejt v jejich kůži.

The Radio Dept. – Clinging to a Scheme (unor)
Snad už to konečně po těch několika odkladech vyjde. Zatracení perfekcionisti!

Spoon – Transference (19. 1.)
Ga Ga Ga Ga Ga bylo jedno z alb roku 2007. Snad bude novinka lepsi než šíleně průměrné EP Got Nuffin.

The Streets – Computers and Blues (únor)
S čím pak asi Mikey přijde tentokrát?

Vampire Weekend – Contra (12. 1.)
“a fuck-you to all the people who are waiting to analyze our band in a superficial way.”