Indiánské léto s Neon Indian

autor
17 , , Odkaz 0

neonindian

Představte si, že jsou osmdesátá léta, vy paříte v nějakým klubu někde v Miami, jste pořádně ožralí a nafetovaní a hudbu, která se valí z reproduktorů vnímáte jakoby z dálky. Tak takhle nějak zní Neon Indian, nový projekt Alana Paloma z VEGA. Ten nemohl pro debutové album vymyslet lepší název, než je Psychic Chasm. Vemte si jen singl Deadbeat Summer, to je několik písniček od MGMT hrajících zároveň, Terminally Chill zase začíná jak Daft Punk, ale pak z toho vyleze ulítlá legrácka, která jakoby zase plavala ve vzduchové bublině. Letní deska jako když vyšije.

Telepathe: Transcendentální pop z konce světa.

clipboard01

Upřímně, tohle nebyla láska na první pohled. Telepathe mě sice zaujali svým jménem, stylizací, láskou k These New Puritans, tím, že jsou z Brooklynu i že si jako producenta vybrali Davida Siteka z TV On The Radio (nebo spíš on je). Ale jejich první desku Dance Mother jsem smazal celkem třikrát, než jsem ji konečně doposlechl až do konce. Možná to ale chtělo jenom ten správný čas. Protože Telepathe svojí vizuální prezentaci i zvuku evokujícím třeba MGMT navzdory nedělají žádné poučené, idealistické rádiohity a zcela určitě se na ně nedá tancovat. Pokud si pod tím nepředstavujte extatické pohyby kolem ohně kvůli zahnání zlých duchů. Z jejich dílny se linou popěvky až atavistické, které s klidem mohly vzniknout jako soundtrack k Osadě havranů, kdyby měl tehdy Zdeněk Liška k ruce pořádný groovebox a na nose ty správné strakaté sluneční brýle, model Wayfarer. Při jejich poslechu to přímo vidím – postapokalyptická scenérie s dětmi s pomalovanými tvářemi, hřejících své ruce bok po boku nad hořícím barelem s logem Exxon Waldez na pozadí horizontu pobořeného velkoměsta, který po nespecifikované globální katastrofě hraje všemi barvami, které v přírodě běžně nevidíte. Takže jestli máte pro strach uděláno…

Telepathe – Chrome’s on It

Newmusic 2008 – alba roku

Už máte svoje alba roku 2008? My ano. Přinášíme vám žebříček deseti nejlepších desek tohoto roku dle autorů newmusic.cz.

10. M83: Saturdays=Youth

Se svým pátým albem se M83 protlačili do mainstreamu, což ukazuje současné předskakování na mamutích turné Killers a Kings Of Leon. Přitom mozek kapely Anthony Gonzalez jen dále rozvinul, to co dělal odjakživa – hutné zvukové koláže doplnil o tentokráte výraznější písničkové melodie a celé to osladil poctou 80tým letům… a letos se to prostě strefilo do kurzu.

Myspace

9. LINDSTRØM: Where You Go I Go Too

Co na tom, že titulní skladba má dvacet devět minut a ostatní dvě nejsou taky zrovna tříminutovky do rádia? Tenhle geniální Nor a jeden z největších představitelů space diska vás vystřelí do vesmíru kde vás nechá volně plout a užívat si jeho hypnotických zvuků. Vesmírná symfonie.

Myspace

8. SANTOGOLD: Santogold

Ačkoliv už v lednu ji na BBC předpovídali velkou budoucnost, do prvního singlu L.E.S. Artistes se jen spekulovalo, co z tehle brooklynské dračice vyleze. Debutová eponymní deska pak prokázala citlivost a inteligenci při mixování žánrů zahrnující dub, pop, electroniku nebo i indie rock. Škoda jen, že to s tím koncertem v Praze nevyšlo.

Myspace

7. MGMT: Oracular Spectacular

Na první pohled skupina, která se jenom snaží honit trendy vodu, ale MGMT jsou mnohem víc. Odkazují na Bowieho sedmdesátkovou sexuální revoluci, kousavou přemýšlivost Talking Heads z 80s a klubovou psychedelii minulé dekády, čímž do současné electro-rockové scény vnášejí zahloubanost a autenticitu, které se jí občas trochu nedostává. Aneb newyorský avantgardní pop ve svojí nejčistší formě.

Myspace

6. HOT CHIP: Made In The Dark

Kdyby se nás někdo zeptal na to, co si představujeme pod pojmem „inteligentní pop“, pustíme mu Hot Chip – tyhle vzhledově podivné, avšak hudebně velmi osobité a talentované Londýňany, kterým se už potřetí povedlo natočit skvělou desku, která je opět plná nápadů a neotřelých melodií. Mimochodem, klip k Ready For The Floor, který se nachází níže, skvěle zparodoval Yacht.

Myspace

Pokračovat…

Atentát na Soulwax skrz Beatles?

autor
3 , , , , Odkaz 0

Soulwax si teda věří. Těmhle belgickým electro drakům už asi nestačí remixovat jenom „vrstevníky“ jako Klaxons, Daft Punk, LCD Soundsystem, MGMT nebo Justice. Po Rolling Stones a poměrně slušné, byť ne úplně smrtící přemíchávce You Can´t Always Get What You Want, si totiž troufli rovnou na samotné Beatles a jejich převratnou Eleanor Rigby, zaranžovanou jenom pro smyčcové kvarteto. Právě tahle skladba (přesněji řečeno její instrumentální verze, doplněná elektronickým beatem) se objevila na několika blozích se stále ceněnějším přídomkem Soulwax remix. Ale je to celý nějaký levý. Jednak by to byl asi nejslabší remix, jaký Soulwax kdy udělali (viz výrok v diskusi na jednom blogu: „Zní to jako když stojím ve výtahu a někomu ze sluchátek hrají Kraftwek. To není dobrý.“), jednak ho Soulwax nemají na žádné ze svých jinak velmi pečlivě aktualizovaných ofiko stránek. Ale když ne Soulwax, kdo teda? A proč to podepsal jménem chlapců z Ghentu? Kdo má v tomhle atentátu prsty, ať se přizná dobrovolně.

The Beatles – Eleanor Rigby (Soulwax Remix)
The Rolling Stones – You Can’t Always Get What You Want (Soulwax Remix)
MGMT – Kids (Soulwax Remix)