Still Parade – 07:41

autor
0 , Odkaz 1

Zatímco na loňském EP Fields brázdil Niklas Kramer folkové vody, aktuálnímu singlu 07:41 vévodí rozmanité aranže plné analogových synťáků a rozjuchané taneční bicí. Kramerovi se na něm daří úspěšně kombinovat své největší hrdiny, Todda Rundgrena a Crosby, Stills & Nash (tyhle pány nebudu fakt skloňovat), ale zároveň se svou produkci není daleko od toho, co provádí Kevin Parker na posledním albu Tame Impala. Tohle je přesně druh songu, který v tuhle roční dobu potřebuju!

Tame Impala – Currents

autor
0 , Odkaz 0

Asi si uvědomujete, jak zatraceně těžké musí být navazovat na album jako je Lonerism. Album, které patří k těm nejlepším této dekády a má na svědomí spoustu nových kapel, které se snaží (většinou neúspěšně) kopírovat jeho kouzelný psychedelický zvuk. Věděl to moc dobře i Parker a snad i proto nezní Currents tolik jako Lonerism, ale jde trochu jiným směrem. Kytary byly vyměněny za synťáky a elektroničtější zvuk, i když tradiční zvuk kapely se přesto podařilo zachovat. Co se naopak uplně zachovat nepodařilo je písničkařská nabušenost minulé desky. A to je největší problém Currents. Je tu prostě až moc věcí, které jsou „jenom“ ok a – ruku na srdce – od tohoto pána jsme čekali přece jenom trochu víc.

Wunder Wunder

autor
1 , , Odkaz 0

Tenhle vedlejší projekt dvou lidí z Miami Horror zní jak roztančenější verze Tame Impala a jejich albový debut Everything Infinite je další jasná deska tohoto léta. Je na ní všechno od šedesátkového popu, přes osmdesátkové synťáky až po švédský indie pop minulé dekády. Strašně pohodové a prosluněné album.

Toy

autor
0 , , , Odkaz 0

Join the Dots je podle mého nejlepší kytarové album loňského roku a i když z něj budou mít radost hlavně fanoušci neopsychedelie typu The Horrors nebo Tame Impala, nabízí ještě víc. Kromě stylové pestrosti (od krautrocku, přes psych-popové ozvěny Broadcast až po kytarové vazbení ranných devadesátek) je to především neskutečná chytlavost většiny skladeb, která dělá z téhle desky doslova majstrštyk. Must have.

Cloud Control

Těžko říct, jestli za to může obrovský úspěch jejich krajanů Tame Impala, každopádně Cloud Control jsou na své druhé desce Dream Cave podstatně psychedeličtější a experimentálnější. Člověk se občas neubrání srovnání s takovými MGMT nebo Grizzly Bear, a ano, v mnoha případech s nimi drží i krok.

Oberhofer

0 , Odkaz 0

Je škoda, že se o Bradovi nikde moc nepíše – ať už kvůli hýkavému motivu z I Could Go nebo těm textům. Jedna linka, zato pořádná. Kdyby to bylo na mě, poslal bych ho za Cloud Nothings na Stereogum, místo Tame Impala třeba. Už třeba kvůli tomu „IF I DON’T PICK UP THE PHONE YOU CAN CALL THE LANDLINE OH THE LANDLINE OH THE LAND LAND LAND LAND CALL THE LANDLINE“.

Away Frm U (mp3)
I Could Go (mp3)
o0O0o0O0o (mp3)

Oberhofer Documentary from Agustin Lopez on Vimeo.