Rose Elinor Dougall – Stellular

autor
0 , Odkaz 0

Stejně jako její bývalá kolegyně z The Pipettes, i Rose natočila kurevsky silné album. To se sice ubírá popovějším směrem než futuristický opus Gwenno, ale jinak jde o velmi eklektické album. Vemte si jen prvních pár písniček – uvodní Colour of Water má krautrockový nádech, následující Strange Warnings neodepře inspiraci The Smiths, Stelullar je zas plná blyštivých synťáků, Closer je vyloženě roztančená… a tak dále. Navíc je to grower, takže s každým poslechem dokážete z prvu nenápadný songwriting ocenit víc a víc.

Gwenno – Y Dydd Olaf

autor
0 , , Odkaz 1

Album téhle zakládající členky The Pipettes je inspirované obskurním velšským scifi románem ze sedmdesátých let, je nazpívané kompletně ve velštině (poslední věc je v kornštině) a místo retro šuba duba hitovek vás na něm čekají analogové orgie ve stylu Broadcast nebo Stereolab. Navíc ty věci jsou i skvěle napsané, takže se za chvíli přistihnete, jak si zpíváte v řeči, které vůbec nerozumíte.

Co se to stalo s The Pipettes?

autor
2 Odkaz 0

Po tom, co před dvěma lety odešly Rebecca (RiotBecki) a Rose, se měla kapela přejmenovat, protože dnešní The Pippetes nemají s těmi starými společného téměř nic. Zatímco debut (jedno z alb minulé dekády) se nesl v duchu dívčích kapel šedesátých let, současné The Pipettes, respektive Gwenno a její ségra Ani, jedou hlavně disko sedmdesátky. Aktuální pětiskladbové épéčko Stop The Music budiž toho důkazem. Titulní skladba je docela přijemná a „pipetovsky“ vlezlá, zatímco Our Love Was Saved By Spacemen zní jak od Olivie Neutron Bombové a v dost podobném duchu jede i Who Made You The Doctor?, ale ta se povedla o dost víc. Pak tady máme jedno příjemné a jedno nepříjemné překvapení – tím prvním je remix titulní skladby od kompakťáka Justuse Köhncke, což je věc, kterou bych tu opravdu nečekal. Tím průserem je druhej track So I’ll Say Goodbye, který zní jak nějaká eurodancová tucka z devadesátek. Smutný konec příběhu.