Groove Armada – Black Light (22. 2. 2010)
Černej obal says it all – Groove Armada nám potěmněla. Kluci teď evidentně poslouchají věci jako Friendly Fires, The Klaxons nebo LCD Soundsystem (viz jejich Lovebox festival). Dávám jim bod za to, že neudělali další album plné reggae/dancehall/house pecek se špetkou chilloutových tracků a že se snaží dělat aktuálnější hudbu. A i když je u většiny tracků znát jasný zdroj inspirace, až na pár z nich se vlastně všechny povedly.

Two Door Cinema Club – Tourist History (1. 3. 2010)
Škoda, že už Filter neexistuje, měl by o jeden čerstvý objev víc a sedmnáctky by si mohly připsat na myspace další kapelku do kategorie „favourite music“. Mno, já nechci bejt zlej, fakt ne, ale kapel jako je tahle je milion a všechny maj společný to, že hrajou rychle, dynamicky, maj pár hitů a za dva roky nato natočí druhou desku, která už nebude nikoho zajímat. Jinak je to docela zábava.

Apparatjik – We Are Here (1. 2. 2010)
Nemám rár superkapely, nemám rád Coldplay, hlas Jonase Bjerre z Mew se mi zprotivil už před lety a A-ha je mi ukradená. We Are Here zní jakoby jej produkoval Jimmy Tamborello, celý se to na první pohled tváří strašně experimentálně, ale přitom se to snaží co nejvíc držet při zemi, aby to bylo zkousnutelný i pro fanoušky domovských kapel. Přitom by stačily méně provařený a přitom zajímavý vokály (to první platí pro Bjerreho, to druhý pro ostatní), víc se při tom experimentování odvázat a už bych střílel superlativy.