Audio Bullys – Higher Than The Eiffel (29. 3. 2010)
Tyvole, tak tohle je hodně ubohoučké. Simon Franks a Tom Dinsdale se na začátku minulé dekády svezli na poměrně trapné a ne příliš dlouhotrvající vlně hooligan house, z toho vzešel debut Ego War a hlavně hitovka We Don’t Care. Pocaď docela v pohodě. Pak přišla dvojka Generation a singl Shot You Down s vysamplovanou Nancy Sinatra a už jsme o level níž. Ale ne tak, jako tohleto. Higher Than The Eiffel totiž představuje Audio Bullys jako totální lůzry, kteří už neví, kam dál, a kteří se po pěti letech museli vrátit jen proto, že jim prostě došly prachy.

Blood Red Shoes – Fire Like This (1. 3. 2010)
Mě tyhlety britský nabroušený kytarovky už prostě neberou. A to je případ i téhle dvojky z Brightonu, která mi mimochodem strašně evokuje kapelu jménem Seafood. Ta hrála před deseti (!) lety dost podobnou muziku. Taky jste tam u každého tónu slyšeli Pixies se Sonic Youth.

Ellie Goulding – Lights (1. 3. 2010)
Při poslechu Lights vám dojde jedna věc – že vlastně celé BBC Sound of 20.. je jedná dlouhá a nudná telenovela. Žaludek mi protestuje už při úvodní Guns and Horses a když mladá a talentovaná Ellie pěje „You’re so worthy“, je zle. V týhle věci je produkce Guye Sigsworthe slyšet fakt dost a celek tak zní jak podstatně nudnější verze Frou Frou. Celý je to nudný. Odporně nudný a chvílemi fakt hloupý popík, který vám do hlavy prostě nevleze. Jo, a pokud máte rádi pořádný hardcore, poslechněte si track Writer.

The Radio Dept. – Clinging To A Scheme (19. 4. 2010)
Švédi si dali s novou deskou načas a je fakt, že ho měli docela dost na to, aby z nich vypadlo něco lepšího než je tohle. Přesto nezavrhujme. Není to sice jejich nejlepší album, ale pár tracků se povedlo opravdu na výbornou (Heaven’s On Fire, Never Follow Suit) a z pozitivní nálady některých z nich budete asi taky hodně překvapení.