Bonobo – Black Sands (31. 3. 2010)
Simon Green je zajímavý člověk. Na jedné straně můžete na novince slyšet wonky ovlivněný track Kiara a pak je tu klasický nujazz ala El Toro, který zase zní jak osm let staří Cinematic Orchestra. A ač jsou na Black Sands slyšet spíš dozvuky let minulých, jde o velice nadprůměrné a muzikantsky precizní album.

Caribou – Swim (20. 4. 2010)
Dan Snaith už zase natočil boží desku. Zatímco minule brázdil vody psychedelie a barokního popu, teď to bere víc zeširoka. Úvodní Odessa jakoby vypadla z Unrest Erlenda Oye, Sun má náladu jeho první desky a taková Bowls zase zní jak z nového alba jeho kámoše Kierana Hebdena. Celé Swim na mě vlastně působí tak trochu jako takové „Best Of Caribou“, jenomže jde o skladby, které jsme předtím nikdy neslyšeli.

Goldfrapp – Head First (23. 3. 2010)
Pokud jste slyšeli první singl Rocket, tak už asi víte, že tentokrát se nám Will a Alison (stejně jako skoro všichni teď) vydali do osmdesátek. A stejně jako onen singl, i zbytek alba je prvoplánovka každým coulem. Who Cares? Horší už je to, že polovina písniček je tak trochu vatička. Po skvělém startu (Rocket, Believer, Alive) už pak stojí za to jen Shiny And Warm a možná ještě Head First. Trochu málo ne?

Taky jste zvědaví, kterým směrem tentokrát Will a Alison půjdou? Ne, není to melancholický folk ani flitrami svítící electro disco. Z jejich prvního singlu Rocket čouhaj hlavně osmdesátky. Až moc. Vlastně mi to spíš připadá, jako kdyby ho pro ně složili Van She s Ladyhawke. A ještě ke všemu ty Roland Jupiter 8…

To s Gorillaz to tak lehké není. Stylo je v podstatě docela těžko uchopitelný track, který mi mimochodem nepřijde ani v nejmenším jako singl. Hostující Mos Def je příliš nevýrazný, vřeštící Bobby Womack je zas výrazný až moc . Taky se tam toho moc neděje – celou dobu se střídají tři vokály a pod tím jede furt ta samá basová linka.

Daft Punk – Tron Legacy (prosinec)
Jasně, do příštího prosince času dost, ale neříkejte, že nejste zvědaví s čím ti dva přijdou.

Four Tet – There Is Love in You (26. 1.)
Vypadá to, že Kieran Hebden chytá druhý dech. Po dlouhých letech zní zas aktuálně.

Gorillaz – Plastic Beach (8. 3.)
Třetí a údajně nejpopovější Gorillaz. Damon chce konkurovat zpěvákům z X-Factoru.

Goldfrapp – Head First (22. 3.)
Přijde opět raněná laň nebo se budou ve skříni hledat flitry a diskokoule?

Hot Chip – One Life Stand (9. 2.)
Tihle mě ani zklamat nemůžou, navíc první singl k titulní písni je velice příjemný.

Massive Attack – Heligoland (8. 2.)
Symboly našeho mládí to dneska mívají těžké.

MGMT – Congratulations (leden)
Oracular Spectacular byla super deska. No, nechtěl bych bejt v jejich kůži.

The Radio Dept. – Clinging to a Scheme (unor)
Snad už to konečně po těch několika odkladech vyjde. Zatracení perfekcionisti!

Spoon – Transference (19. 1.)
Ga Ga Ga Ga Ga bylo jedno z alb roku 2007. Snad bude novinka lepsi než šíleně průměrné EP Got Nuffin.

The Streets – Computers and Blues (únor)
S čím pak asi Mikey přijde tentokrát?

Vampire Weekend – Contra (12. 1.)
“a fuck-you to all the people who are waiting to analyze our band in a superficial way.”