Pokud se vám nelíbila deska od Ruska, budete mít problém asi i s tímhle. Olly se nám posunul blíž ke komerci a asi za to nemohlo jen to, že začal chodit ke stejnému kadeřníkovi jako jeho kámoška La Roux, která mu tu samozřejmě taky hostuje. Ale nebuďme hned zlí, Outside The Box není uplně blbá deska. Pokud máte rádi dobrý popík (tím nemyslím jako Honza Balušek), pak si určitě na některých tracích budete ujíždět. Taková How Real s hostující Freckles se mi zažrala do hlavy jak kyselina a baví mě třeba i I Love The Way – což jsou mimochodem klasický klacky v kýbli – nebo první singl Listenin’ to the Records on My Wall. Skream si taky neodpustil pár výletů do ambientu – z čehož se ne zrovna všechny úplně povedly – a je znát i jeho záliba v osmibitových zvucích. Čekal jsem od něj ale trochu víc.

Za poslední dva roky se holky – zpěvačky hřejí nejvíce na výsluní mediální pozornosti (letos od popových, přes rockové až po překvapivou vítězku Mercury Prize). Marina and the Diamonds, velšská rodačka v Londýně, už na sebe strhává pozornost vytrvale celý rok a přitom má na kontě zatím jen „indie“ singl + EP a dohromady všehovšudy pět oficiálně vydaných písní.
I když se zuby nehty snaží odpálkovat jakékoliv srovnání s ženskými kolegyněmi, to že hlasově cvičí nahoru a dolů podobně jako Regina Spektor je bez debat. Není sice tak přímočaře popová jako Little Boots nebo La Roux, tento rozdíl se ale četní remixéři snaží urputně vymazat.
Živě se letos už představila v Británii na všech důležitých akcích (Glastonbury, Big Weekend, Reading/Leeds), takže podzimní turné pod hlavičkou NME Radar Tour a připravovaná deska pro „major“ label spěje k nominaci do klubu „The Sound of 2010“. Jen jestli to není směr do poněkud zatuchlé zátoky…

2 z 5

Problém týhle desky je hlavně v tom, že ji v iTunes mám přesně před debutem Ladyhawke. Takže La Roux celou dobu posloucháte a říkáte si – hm, fajn, to by šlo, ale něco mi v tom schází. A děláte to celou dobu. Pak se ozve Magic od Ladyhawke a máte jasno.

La Roux se to snažili chytit – 80’s, synťáky a tak dále – ale výsledek je úplně prázdnej. Nebo líp řečeno, sterilní. Nejsou tu hity, není tu nic, na co byste si po třech poslechnutích vzpomněli. Bod za “já budu taky Ziggy Stardust” image a podklady pro Skreamův remix In For The Kill.

Zatímco pod naším žebříčkem nejlepších desek za rok 2008 probíhá vzrušená debata, BBC letos s předstihem už ohlásila patnácku hudebníků, kterým bude patřit rok 2009. V anketě 130 britských hudebních publicistů a zástupců médií opět volilo proroctví hlavního hudebního proudu, na jehož tvorbě se ale na druhou stranu sami podílejí.

Některá jména se dala čekat – ostatně o Danu Blackovi, White Lies nebo Little Boots jsme na NMM už taky psali, La Roux můžete znát z kompilace Kitsuné, překvapením je zařazení Lady GaGa, která není již ani v českém éteru neznámá, deska Empire of the Sun vyšla v rodné Austrálii už letos v říjnu. Právě dokončovanou desku písničkářky Florence and the Machine produkoval James Ford, zajímavě zní Passion Pit se svou barevnou, vrstevnatou elektronikou. Pokračující revival 80.let naznačují i klipy – ať už se jedná o La Roux nebo Frankmusik (vzpomínáte na Big?), zbytek tvoří zástupci urban music (VV Brown, Kid Cudi, Master Shortie), folku (Mumford & Sons) a alternativy (The Big Pink, The Temper Trap).

Nezdá se Vám taky, že v minulosti byly obdobné žebříčky hudebně odvážnější, bohatší a „progresivnější“? Čeká nás příští rok vedle stále omílané finanční krize i krize hudební ?

BBC Sound of 2009