Taky jste zvědaví, kterým směrem tentokrát Will a Alison půjdou? Ne, není to melancholický folk ani flitrami svítící electro disco. Z jejich prvního singlu Rocket čouhaj hlavně osmdesátky. Až moc. Vlastně mi to spíš připadá, jako kdyby ho pro ně složili Van She s Ladyhawke. A ještě ke všemu ty Roland Jupiter 8…

To s Gorillaz to tak lehké není. Stylo je v podstatě docela těžko uchopitelný track, který mi mimochodem nepřijde ani v nejmenším jako singl. Hostující Mos Def je příliš nevýrazný, vřeštící Bobby Womack je zas výrazný až moc . Taky se tam toho moc neděje – celou dobu se střídají tři vokály a pod tím jede furt ta samá basová linka.

Filter Magazine (tohle je jiný) a Perez Hilton vyhlašují soutěž o nejlepší remix My Delirium od Ladyhawke. Můžete se do ní přihlásit přes filterremix@gmail.com, deadline je 29. října.

wav download
mp3 download

Lissy Trullie vyměnila módní mola za klubová pódia a obklopila se mužským osazenstvem v kapele nesoucí její jméno. Kontakty z módního světa se osvědčily a Lissy se přesunula z fotoseriálů do hudebních sekcích časopisů. Originalitu by jste u ní zatím hledali trochu marně – od new wave vizáže, přes cover verze Hot Chip nebo Amy Winehouse v koncertním repertoáru až po hlasovou podobnost s Ladyhawke. Maximálně tak, že kvůli nákaze basáka prasečí chřipkou museli zrušit část evropského turné. Pokud má ale k dispozici chytlavou písničku (jako třeba singlovou Boy Boy nebo zmíněný cover Ready For The Floor), tak ta kombinace funguje poměrně zdařile. Zatímco připravuje své první album pod producentským dohledem Bernarda Butlera (kterého mi Word automaticky opravuje na Hitlera?), její jarní EP Self-Taught Learner vyjde na podzim v reedici v rozšířené podobě.

2 z 5

Problém týhle desky je hlavně v tom, že ji v iTunes mám přesně před debutem Ladyhawke. Takže La Roux celou dobu posloucháte a říkáte si – hm, fajn, to by šlo, ale něco mi v tom schází. A děláte to celou dobu. Pak se ozve Magic od Ladyhawke a máte jasno.

La Roux se to snažili chytit – 80’s, synťáky a tak dále – ale výsledek je úplně prázdnej. Nebo líp řečeno, sterilní. Nejsou tu hity, není tu nic, na co byste si po třech poslechnutích vzpomněli. Bod za “já budu taky Ziggy Stardust” image a podklady pro Skreamův remix In For The Kill.

Od února na britském kanále ITV2 běží sitcom s úderným názvem FM, točící se okolo londýnského rádia, kde skupinka přátel vede každodenní rádiovou „indie show“. V hlavních rolí se představuje Chris O’Dowd (známý u nás  díky The IT Crowd), Kevin Bishop (Erasmus 1 & 2) a svou směsicí trapasů, absurdních scének, nepovedeného randění, vtipných hlášek  připomene trochu The Office v rádiovém prostředí, Extras nebo už zmíněné The IT Crowd.  Proč ale tenhle sitcom vůbec zmiňuji? Kromě narážek z hudebního prostředí je nedílnou součástí každého dílu totiž účast skutečných kapel (Guillemots, Ladyhawke, Sway, The Wombats, The Charlatans, The Subways), které se alespoň mihnou v roli hostů rádiové show nebo i výrazně zasáhnou do děje (jako třeba ztracený notebook Ladyhawke). První série má šest dílů a překládání do češtiny je v plném proudu.

Tohle bylo vtipný. Nedávno jsme se s kámošem vzpomenuli první album Ministry z roku 1983, jmenuje se With Sympathy. Pokud náhodou neznáte tu story, tak je to deska, ke které se Al Jourgensen později nehlásil s tím, že „byl mladej a talentovanej a ta zasraná gramofirma ho využila“. Jinými slovy, je to velmi decentní a docela líbivý synth pop. Slyšel jsem ji naposled někdy před patnácti lety a tak mě napadlo se k ní vrátit, jak to bude znít po těch letech. Výsledek? Málem jsem spadnul ze židle, protože nic současnějšího asi nenajdete. Dejte dohromady Cut Copy s Ladyhawke, vražte tam trochu jiný zpěv a máte debut Ministry jako vyšitý. Jedině snad ta protivná slapovaná basa v několika skladbách poukazuje na fakt, že tohle vyšlo v první půlce 80s a ne příští měsíc, ale když nad tím tak přemýšlím, napadá mě, že její vzkříšení je na dohled. Nejvíc mě ale dostalo info na Wikipedii, ze kterého vyplývá, že gramofirma Ala přesvědčila, aby při zpěvu napodoboval anglický přízvuk. Dejte si to, pobaví.

Už máte svoje alba roku 2008? My ano. Přinášíme vám žebříček deseti nejlepších desek tohoto roku dle autorů newmusic.cz.

10. M83: Saturdays=Youth

Se svým pátým albem se M83 protlačili do mainstreamu, což ukazuje současné předskakování na mamutích turné Killers a Kings Of Leon. Přitom mozek kapely Anthony Gonzalez jen dále rozvinul, to co dělal odjakživa – hutné zvukové koláže doplnil o tentokráte výraznější písničkové melodie a celé to osladil poctou 80tým letům… a letos se to prostě strefilo do kurzu.

Myspace

9. LINDSTRØM: Where You Go I Go Too

Co na tom, že titulní skladba má dvacet devět minut a ostatní dvě nejsou taky zrovna tříminutovky do rádia? Tenhle geniální Nor a jeden z největších představitelů space diska vás vystřelí do vesmíru kde vás nechá volně plout a užívat si jeho hypnotických zvuků. Vesmírná symfonie.

Myspace

8. SANTOGOLD: Santogold

Ačkoliv už v lednu ji na BBC předpovídali velkou budoucnost, do prvního singlu L.E.S. Artistes se jen spekulovalo, co z tehle brooklynské dračice vyleze. Debutová eponymní deska pak prokázala citlivost a inteligenci při mixování žánrů zahrnující dub, pop, electroniku nebo i indie rock. Škoda jen, že to s tím koncertem v Praze nevyšlo.

Myspace

7. MGMT: Oracular Spectacular

Na první pohled skupina, která se jenom snaží honit trendy vodu, ale MGMT jsou mnohem víc. Odkazují na Bowieho sedmdesátkovou sexuální revoluci, kousavou přemýšlivost Talking Heads z 80s a klubovou psychedelii minulé dekády, čímž do současné electro-rockové scény vnášejí zahloubanost a autenticitu, které se jí občas trochu nedostává. Aneb newyorský avantgardní pop ve svojí nejčistší formě.

Myspace

6. HOT CHIP: Made In The Dark

Kdyby se nás někdo zeptal na to, co si představujeme pod pojmem „inteligentní pop“, pustíme mu Hot Chip – tyhle vzhledově podivné, avšak hudebně velmi osobité a talentované Londýňany, kterým se už potřetí povedlo natočit skvělou desku, která je opět plná nápadů a neotřelých melodií. Mimochodem, klip k Ready For The Floor, který se nachází níže, skvěle zparodoval Yacht.

Myspace

5. LATE OF THE PIER: Fantasy Black Chanel

Tahle britská čtveřice posunula slovo debut do nové dimenze. Žádné nesmělé pokusy, zahuhlaný zvuk, naivita a neumětelství. Fantasy Black Channel je po všech stránkách dotažená deska, v niž eklektismus není jenom pokusem zakrýt autorskou bezradnost. Možná je to i zásluha producenta Erola Alkana, ale tahle deska v sobě má nápadů, ze kterých by průměrná začínající kapela žila deset let.

Myspace

4. CUT COPY: In Ghost Colours

Další z kapel, které dostaly Austrálii zpět na hudební mapu světa. In Ghost Colours je ještě chytlavější a aranžérsky promyšlenější než debut Bright Like Neon Love a hitovek je na něm víc než špeků na Halině Pawlovské.

Myspace

3. THE WHIP: X Marks Destination

X-Marks Destination – to je starej dobrej Madchester-sound, na kterej je naroubovanej aktuální elektro zvuk, navíc se silnými hity jako Trash, Frustration nebo Sirens. Škoda, že poslední jmenovaná na jejich pražském koncertě nezazněla.

Myspace

2. LADYHAWKE: Ladyhawke

Protinožci, Modular, 80.léta, dance-disco-electro-pop – to vše nahrálo nejdříve blogovému nadšení nad prvními singly Ladyhawke, které vyústilo v jednu z nejočekávanějších desek podzimu. Nutno podotknout, že po zklamání řady zavedených jmen se naděje vložené do Ladyhawke naplnily. Chytlavé electro-popové songy se sice vezou na vlně nostalgie i přes to si drží noblesu.

Myspace

1. CRYSTAL CASTLES: Crystal Castles

Alice Glass a Ethan Kath sice zásadně recyklují, přesto se jim povedlo vytvořit něco unikátního. Retro nálada starých 8bitů, punkový postoj a italo disco atmoška si u nich podávají ruce a výsledkem je originální futuristický pop, ve kterém jsou zvuk a sdělení v dokonale rovnováze. Crystal Castles je dvojice, která 8bitu dala hity i první opravdové hvězdy.

Myspace

4 z 5

„Ahoj, ráda si hraju. Mám ráda videohry a svoje kytary. Taky synťáky. Baví mě dělat randál, mačkat různý knoflíky… Taky ráda sbírám věci.“ No, Ladyhawke bude podle svýho myspace docela fajn holka, se kterou by snad mohla bejt i švanda, kdybyste se s ní třeba někde potkali. Pokud jí to teda nepsal nějakej kámoš copywriter, že jo. Osmdesátkový rozkročení mezi Austrálií a Velkou Británií s sebou přináší mix slunečných synťákových ploch a trochu zamračený – melancholický – anglických melodií. Hitová deska s hitama, jejichž životnost je stejně obtížně předvídatelná jako kvalita třetí desky Franz Ferdinand. Nemálo momentů vás přiměje k tichému pátrání, kde už jste to slyšeli (třeba tě napadne Cyndi Lauper, třeba ne), ale nakonec vás to dovane jenom k tezi, že – i když někteří z nás je bytostně nenávidí – 80s byly vlastně docela fajn. Jenom bylo dobrý, když člověk nežil zrovna v Československu. Čtyři čtverečky, ze kterých můžou na konci roku zbýt klidně dva. Čtyři čtverečky, ze kterých na konci roku rozhodně nemůže být pět.

Paris Is Burning
Back Of The Van
Dusk Till Dawn

Hey Champ – Cold Dust Girl (mp3)

Hey Camp jsou sice z Chicaga, ale klidně byste o nich mohli říct, že jsou z Austrálie. Jejich (80s) zvuk se totiž od takových Van She nebo Ladyhawke příliš neliší. Nicméně Cold Dust Girl je docela příjemná hitovka.